|
Home
------------
Etiopie 2009
------------
Írán
2008
------------
Brazílie 2008
------------
Makedonie a
Albánie 2007
-----------
Krasnojarsk2007
-----------
Albanie2006
-----------
Expedice
NT 2006
--------------
Francie2006
-------------
Gruzie2005
------------
Slovensko2004
--------------
Rusko2003
-------------
Černá hora
2002
--------------
Bulharsko
2001
----------------
Turecko 2000
----------------
| |
Francie 2006
Zářivá Eiffelovka,
sídlo tábora Coat Ermit, Bretaňský
kostelík, Lancerv, Přímořské
posezeníčko, Il de Brehat, v
koupačkách, cross cauntry, Maják,
Francouzská květena, St Mallo, přílivová
cesta, romantika, Czech
French conection, St Michelin,
moje grupa, park La geode, park
pana Citroena, atrakce, tvorba
akordu Fdim, Jak jsem učil Francouze vařit mořské
dary,
Akce nad míru zvláštní.
Jak se může stát že banda lidí jezdících s železnou pravidelností
na východ se náhle rozhodne vyrazit na Západ? Přišli náhle
k penězům? Omrzel je již Východ? Má v této věci prsty mafie či
časté průjmy? Pravda je někde jinde, jelikož jsou skoro všichni mí známí
vedoucí ve skautských oddílech má na tomto zvratu lví podíl právě
skauting. Už před dlouhou dobou padlo rozhodnutí že by bylo pěkné podívat
se na nějaký cizí tábor. Buf se toho chopil s cílevědomostí jemu
vlastní a tak jsme teď tady. V autobuse směřujícím do Paříže a
potom někam na pobřeží Bretaně. Co tomu předcházelo?
Už minulý rok proběhla 1 fáze výměny a to ta že byli Francouzi u nás
na táboře. Přineslo to s sebou určité změny hlavně koedukovaný program,
vaření pro víc než 100 lidí a denní odběr pitné vody přes 500 litrů(strašně
se myli) Pro většinu lidí to bylo prý setkání podařené, já, studna a možná
ještě někdo jsme z toho zase tak odvázaní nebyli. Co mě nemile překvapilo:
Francouzi jsou fakt dost měkký. V rybníce se moc nekoupali kvůli
 bahnu,
mají dost odtažitý vztah k přírodě, všechno přehnaně dobrovolné.
Hodně mě taky zklamala záležitost s černochy, za prvé přijela jen
jedna černoška a za druhé byla ze všech francouzů úplně nejměkčí neušla
ani blbejch 5 km a ani v žádnejch fyzickejch disciplínách nic moc. Vždycky
jsem chtěl bejt černoch kvůli maratónu a sportu obecně, ale teď na to peču.
Mělo to ale i klady : celkem dobrej je koedukovanej systém výchovy. Kluci s holkama
ve skupině jsou asi daleko víc realitě v životě a o tu nám ve skautu
přece jde(viz: morseovka, zkracovačka, kanadskej krb atd.) Dál jsou dobrý některý
fragmenty francouzského liberálního programu, třeba rukodělky do kterejch
se nebojí vedoucí utopit trochu víc prachů. Francouzy taky dělaj celej tábor
zřejmě víc do pohody takže se to podobá prázdninám a ne práci , jedou
prostě víc na zelenou.
Všechny poznatky který jsem výše popsal jsem měl možnost uvést do
reality tento tábor. Protože buf chodí do práce stal jsem se vedoucím tábora
a spolu s Matesem jej organizoval. Měli jsme na starosti všechny Vlčata
a světlušky, dohromady s vedením nás bylo asi 50. A naším společným
cílem bylo jet celej tábor na zelenou. Myslím si že dík skvělému počasí
a výkonům některých mladých vedoucí se to vcelku zdařilo.Tábor trval od
1.7.2006 do 16.7.2006. A hned po něm se odjíždí do FR.
Celá akce začíná 17.7.2006 v 18:45 na nádru v Nymburce.
Jede 16 dospělých a 19 dětí. Jsou to všechno starší poňáci a takoty. Z Prahy
jedeme vcelku solidním busem od Eurolines přes Lucembursko do Paříže , kde
jsme druhý den v 11:30. Přes noc je to klasika děti blbnou a já hledám
vhodnou pozici pro spánek a pro případnou smrt kdyby se autobáč vysekal. O
zábavu se nám stará Goty který chrápe z plna hrdla na celej autobus. O
jídlo se stará paní
 Pavlíčková která nás prostřednictvím Máji a hlavně
Vildy zásobí toustíky, milostmi a jinými pochutinami Díky! V Paříži
na nádru čekáme asi 2 hodiny, než se s námi spojí 10 starších Čechů
z Plzně, kteří jedou na stejný tábor jako my. Nasedáme do
neklimatizovaného busu do Bretagne. Teprve v něm odhalujeme skutečný
vznik názvu města Paříž. Odhaluje jej Mates:“ Už se ti Paříž
zadek“, tak asi takhle to podle našich představ mohlo být a i je. Teď jsme
na dálnici směr West a je tu zácpa,
asi se to protáhne. Jediné zpestření zatím je sledovat hašení stohu sena
na pravo od nás a nebo brutálně rychlé průjezdy TGV na levo od nás. V 10
jsme v táboře, nachází se na řece Le´trieux v místě zvaném
COAT ERMIT hned u železniční trati. Po obhlídce tábořiště zjišťuji následující:
Francouzi využívají bezpodlážkové klasické stany “A“, které staví v libovolném
rozložení na kopcovitou neposekanou louku, našemu tábořišti se to nepodobá
vůbec. Na druhou stranu chceme poznat zvyky jiných, tak jaképak rozčarování.
Navíc zde panuje dobrá nálada a přijetí je vřelé. Řeka u které jsme je
veliká jako Labe, s tím rozdílem že se + - 5m mění její hladina v závislosti
na tom zdali je příliv nebo odliv. Večer je asi hodinové přivítání takže
děti jdou do posteli po 23. Vedení má ještě jakousi vítačku v centrálním
baráčku, té se však neúčastním. Naším cílem ještě s Vildou a
Matějem je vyrazit na týdenní vandr, proto teď trestáme jedno“ R , a B“
a jde se spát.
19.7.2006 - Středa
Po včerejšku vstáváme až
v 10 , je třeba posekat alespoň část louky, bohužel ze sekacích nástrojů
o kterých místní skauti mluvili se vyklubali 3 tupé rezavé mačety. Po 3
hodinách broušení se nám daří posekat, teda spíš cupovat 5m čtverečních
louky a prdíme na to. V táboře mezi tím jedou na totálně zelenou takže
se v šichni různě poflakují a pospávají oběd je solidní mazec při kterém
si každej může a musí urvat co může, nikterak se zbytečně
neorganizuje.Po obědě samozřejmě siesta. Od 16:00 se začínáme rozdělovat
do dvou týmů trvá to 1 hodinu, poté se hraje vcelku zajímavá hra, kde je cílem
ukrást pytlík s životy té druhé skupině. Během celé hry se to
povedlo jen jednou a samozřejmě tomu nejvíc nejlepšímu borci a to MĚ.
Pak se čeká na večeři, po ní ještě učíme děti bang, rozjíždíme tím
bang mánii kterou jsme už zažili na vlčáckém táboře. V 22:00 razíme
po proudu řeky směr pobřeží moře, konečné složení týmu je Matěj,
Vilík, Goty, Bára a Já. Dnes spíme na plácku asi 3 km za táborem, bavíme
se vytahováním klíšťat já jich mám 8.
 20.7.2006 – čtvrtek
Vyrážíme asi v 10:00.
Jdeme pořád podél řeky směrem k Lancervu, vesničky které procházíme
jsou nádherné a malebné. Jdeme vcelku rychle, proto se už ve 12 dostáváme
k mostu přes řeku dál jdeme po pravém břehu do města Loguivy. Po cestě
potkáváme pejska který nám trošku nahání strach ale po chvíli se ukazuje
že si chce jen hrát. Horší už je sviňa zmija, kterou Mates málem našlápl.
Břehy řeky jsou nádherné a z široké delty vylézají jako malé vrásky
jednotlivé ostrůvky, mezi kterými se pohybují desít ky malinkatých lodiček.Ve
městě nakupujeme nějaké jídlo a také drobný materiálek a jdeme hledat
bivakovací místo. Nakonec se nakvartýrujeme k někomu na zahradu ochutnáváme
nakoupené cidery a pozdě v noci jdeme na kutě.
21.7.2006 – Pátek
V noci posílena
alkoholem měla Bára zřejmě vidiny neboli halušky, tvrdí že ji někdo
budil a proto bloudila bosá někde po lese zachránilo ji naštěstí Goťákovo
chrápání ke kterému šla z veliké dálky, jisté je že se probudila docela
jinde než večer
 usnula. Jdeme do L´arcuestu to je jen pár km po pobřeží
teď již krásného moře, tam zjišťujeme další info – máme dvě možnosti
stopovat do st.Mallo nebo ukecat trajekt na Ill De Brehat. Nakonec se nám daří
najít trajekt za 8E na osobu s tím že to platí tam a zpět a zpět můžeme
jet nejpozději v Březnu. Posíláme nějaké pohledy a jdeme se najíst,
to byl ovšem grandiózně blbej nápad. Jídelní lístek je absolutně neluštitelnej,
všude se jen opakuje Galetta. Všem se nám daří nějak si objednat, nejhůře
je na tom Matěj s Vildou ti si dávají Fr. menu, pověsti a legendy hovoří
o 6-ti chodech skvělého žrádýlka, ovšem realita je inčí. Ze slůvka
Galetta se vyklubala obyčejná debilní smradlavá palačinka. Všichni máme
jednu jen dva menu bojsové musí spořádat tři tyto kontrapochoutky. Na závěr
hostiny to nejlepší 1 menu stojí přes 390 Kč. Další blbá věc na týdle
restaura čce je taková že jsme tam nechali mapy. Trajekt jede ve 14:30 bereme
proto rychle vodu a necháme se unášet vstříc krásám ostrova. A musím říct
že se jedná fakt o krásy, už z dálky je 3,5 km ostrov posetý nádhernými
stylovými baráčky.Z blízka je
to ještě lepší, kamenné zdivo je dotaženo k dokonalosti opracovanými
vystouplými klenáky v rozích zdí a spolu s břidlicovou střechou
dotváří jednotný stylový ráz celého ostrova. Na celém ostrově nejsou
kromě hasičů a záchranky žádná motorová vozidla, každý tu však vlastní
loď.Večer děláme malou procházku a tajně hledáme místo na spaní., v kempu
je příjemný hlídač který nám doporučuje spaní na pláži ať nemusíme
platit, do sprch nás prý samozřejmě pustí. Jdeme do moře, je furt hnusně
slané, jako každý rok, nedbáme však toho a kufrujem šíbrujem a i jinak
kravíme až do 23 pak se odebíráme na předem vyhlídlé místo na bivak. Má
to však 1 háček hned vedle místa vede rušná pěšina. Vše by bylo O.K.
nebýt Gotyho chrápání, které každý kolemjdoucí musí řešit a proto
myslím že zde do rána nevydržíme a někdo nás vyžene.
22.7.2006 – Sobota
Vstáváme v 8:00 a
razíme na obhlídku ostrova. Matěj s Vildou jdou půjčit za 10E na ½ dne kola a Bára s Gotym prý
budou na jedné z pláží chytat bronz. První trajekt přijíždí k ostrovu
až v 9:30, proto máme dost času na nerušenou prohlídku. Na malebné
baráčky jsem zvyklý od včerejška, snažím se tedy vychytat specialitky: větrný
mlýn, Bretaňskou věž, přílivový mlýn atd.
Tam kde jsme včera večer skákali šíbry je teď kaňon, příliv tu dělá
alespoň 5 m. Na konci ostrova je Mys s majákem na kterém potkávám 2 Češky.
Krátce diskutujeme a já holky upozorňuji že kdyby je někdo srazil na kole můžou
nadávat česky, jsou to totiž zaručeně naši hoši. Vítr tady na straně do
oceánu pořádně fičí a proto jsou tady i slušné vlny, mě a především
mým spáleným stehnům takové počasí vyhovuje. Vracím se v 13:00 a
setkáváme se všichni na našem útesu. Toho dne ještě podnikáme různé
akce na útesech : lovíme škeble, sépie a sépiové kosti. Nepříjemností
je že nemáme opalovák, proto jsme všici dost spálení nejhůř asi goty ten
je celý jako rak. Bivak si děláme rovnou na pláži, já
se distancuji od chrápajícího gotyho a jdu spát na útes. Bohužel ještě
v noci nás čeká noční hra: vylodění na pláži Omaha , začíná
prostě chcavec takže narychlo balíme a zdrháme na WC které je asi 1,5 km
daleko, Dobrou.
23.7.2006 – Neděle
Odjíždíme trajektem a
pokračujeme po pobřeží směr Paimpol, cesta je dost pěkná, pokračuje buší
po cestách staletími vyšlapanými
hluboko do strání. Zajímavou situací během cesty je návštěva statku kde
pěstují koně. Ohrady jsou ploceny masivním kovovým plotem kromě kterého
jsou ještě obehnány elektrickým drátem. Matěj ho jen tak ze zvyku testnul
a je nutné říci že dík mnohým francouzským elektrárnám zde el. energií
vskutku nešetří. Mates po uchopení drátu asi tak za tři vteřiny křičí
a odlítává od drátu , šleha to byla vskutku grandiózní šlo ji dokonce i
uchem slyšet. Matějovi je ještě asi 30 min blbě. Před Paimpolí potkáváme
rovery z našeho tábora kteří jsou tu na pseudo vandru. Spí na místní
faře a vyráží na krátké výpravky do okolí. Ve městě je pěkný přístav
nakupujeme tedy nějaké jídlo a cidery. Hned za městem začínáme siestu,
Goty se rozhoduje pro návrat vlakem do tábora má totiž puchýře a spálené
„humří“ nohy. A máme štěstí po 1 hodině se setkáváme s naším
oddílem, který je v Paimpoli na výpravě. Chvíli klábosíme a poté v počtu
4 borců vyrážíme na stop. Jedeme ve složení Bára, Mates versus Vilda, Já.
Bohužel máme jen jednu mapu, kterou bere Matěj, využívám tedy svých
kartografických schopností (zkouška za 2) a kreslím si mapičku vlastní výroby.
Bereme to přes St Brieu do Le-Val-André a
pak ke Kapfrehelu. Tam také končí naše cesta, nedaří se nám nic chytit a
je už 23:00 Od Matěje nám přichází smska že jsou už v St Mallo.
Jdeme tedy ke kravínu na nocleh šťastní že jsme dnes mimo jiné přežili
stop dvou technařek které nás málem připravili o uši a o poctivost. Bohužel
na mé mapě není zcela konkrétní oblast po které se budeme zítra pohybovat
(velmi jemně řečeno), je prostě více možností snad to nějak sfoukneme.
24.7.2006 – Pondělí
Budíček je už v 8:00
a daří se nám chytit nějaké Belgičany kteří nás berou přes Ploubalay a
Matignon do St. Malla. To je pěkné přístavní
město, protkané sítí kanálů , mostů a zdviží. Hlavní
turistickou atrakcí je však historické centrum obehnané hradbami, tady můžete
spatřit hrad pěkné baráky památníky, ale především odlivem obnažené písečné
pláže. Na jedné z nich u přílivového bazénu nalézáme také Matěje a Báru.
Bazén má tu výhodu že je vybaven 6m vysokým skokánkem, dovádíme tedy na
něm a hrajeme fodčus. Bára se svědomitě opaluje nebo spíš upaluje. Jdeme
na obhlídku města a stojíme asi 2 h u důchodců hrajících petanque, ale je
třeba podotknout že za celé 2h se nám nedaří vidět ani hod vše zabírá
příprava. Frantíci jsou zkrátka ve všem ukrutně pomalí. Musím se na
tomto místě zmínit že z mých 100 E zbylo už jen asi 30 proto je procházka
dík bagetkám raviolkám a jiným pochoutkám naprosto decimující. No nic musím
se ovládat. Na noc jdeme spát přímo do věže ve městě furt nás ruší
procházející turisté.
25.7.2006 – Úterý
V noci nás mimo
turistů navštívili také poliši, ale bylo to setkání vskutku kamarádské
ba dokonce bratrské. Z ničeho nic mě ze spaní budí líbezné a zpěvné
volání: la polís, la polís, probouzím se a ještě chvíli dělám spícího.
Budí nás opravdu opatrňoučce až když se nehýbeme už asi 5 min a já
znovu usínám posvítí si na nás baterkou. Sdělují nám že spaní na ulici
je forbidn. Ale Matěj se v reakci na tu to přátelskou poznámku ptá
zdali je tato věž ulicí. Policisté asi 5 sec. přemítají a poté nám přejí
dobrou noc. Každopádně nás tajně do rána z povzdálí hlídají. Ráno
balíme a jdeme na okraj St. Mallo, jelikož je to asi 80-ti tisícové město
je to vcelku štreka. Dál se pojede stopem ve stejných dvojicích ale s novou
rozšířenou načrtlou mapou jsme v Dinanu asi ve 2 hodiny a jsme totálně
bezradný. Mapa nesedí a nikdo nás nechce brát. Naštěstí se nám daří po
delší chvilce vyměnit ruční mapu za mapu pravou. Daří se to především
dík tomu že mnou vyrobená mapa je originál a navíc jelikož je na více stránkách
jedná se o katalog. Po výměně se vše vyjasňuje a urychluje, berou nás
sympatičtí Němci s dodávkou obdobnou jako 1203 a ta s námi supí
až do Guingampu. Tam již na nás netrpělivě čekají Bára s Matesem
Nasedáme do vlaku a odjíždíme do zastávky před tábořištěm kde pod
vysokým mostem u řeky Trieux probíhá rozlučka s vandrem. Každý má
alespoň 2 Siry Boupré takže je vše O.K.
26.7.2006 – Středa
Ráno se pomalu šněrujeme
do tábora, kupodivu se tu nic moc neděje a to je už 10 pryč. Nálada není
podle mě úplně nejskvělejší Piškvor už se tolik neprdí s konverzací
a bere to pěkně tvrději. Francouzský program je vcelku plonkovej a Piškvorovi
ještě n(a)epomáhají naše buchty, který většinu času leží pod stromem
a prdí na děti. Odpoledne se jakž- takž rozjíždí program, dělám spolu s Žabákem
a Matějem takové zábavné uzlování. Před večeří se ještě stíhá hrát
drsnej Buldog.Daří se mi odvázat se při hře tak jako se mi to daří už
jen velmi málo. Cejtim zase bojovnost a férovost kterou můžu zažít ve hře
ve který jsem hráč a ne vedoucí, nepřítel z protějšího týmu je
zase jen nepřítel kterýho je třeba nemilosrdně vyřadit, hraje se tedy na
100 % proto jsem na konci pěkně odřenej a dodělanej , ale spokojenej že mi
takový hry v organismu ještě pořád makaj a
až se to někdy pokazí a už to nepůjde nastartovat v organismu
takovej stav asi přestanu jezdit na tábory.
27.7.2006 – čtvrtek
Balíme – to trvá celý
den v Čechách by to bylo , bez přehánění za 3 hodiny. Tady se ale každá
část ovazuje stužkami různých barev a všelijak přetřiďují a přerovnávají,
je to mazec, proto raději beru funkci hlavní rudlovač a jezdím s věcmi
a rudlem na horní parkoviště kde se vše znovu přetřiďuje. Večer nás čeká
program který si připravili děti. Naši mají docela trapný scénky kterým
nemůže nikdo z francouzů rozumět. Místní skauti mají zase všechny
skeče takové jakoby cirkusové. Pěknou hru mají nastudovanou Plzeňáci je
dobře provedená a navíc u mužské části mají vyhráno dík hlavní
protagonistce která tráví valnou část scény v plavkách a je pro tuto
roli ideálně disponována.
28.7.2006 – pátek
Podle rozkazu Natalí máme vstávat v 6:00 ale vstává pouze Buf ,
Vilda a já jinač se nic neděje takže jdeme zase spát. Dopoledne se různě
dokončuje balení uklízí louka a kolem oběda nasedáme do busů a razíme na
6-ti hodinovou cestu do Paříže. Tam na nás čeká příjemný rautík rozdělení
a odjezd do rodin. Ates, Vilda, Mája a já jdeme k vedoucí Isabel, veze nás
tam její táta, správnej chlapík, starým renaultem kterej ač je normální
kombík má 3 řady sedadel na který se v klidu vejde 8 lidí a bagáž. U
Isabel je Vašek její kluk z ČECH kterej
je taky skaut a studuje tu nějakou politickou školu. Byt mají parádní, etážový
a útulný , je tu dokonce i lezecká stěnka. V noci se ještě vydáváme
na procházku na Miterrandovu knihovnu na nábřeží, je tu strašně živo a
úplně nádherně chtělo by to jen spoustu euráčků.
29.7.2006 – sobota
Ráno je sraz na stanici
Jusieu jsme rozděleni do skupin a dostáváme instrukce ke hře . Spočívá v plnění
úkolů ve dvou vylosovaných pařížských čtvrtích. Problém spočívá v tom
že úkoly jsou ve francouzštině, já jsem ve skupině s Katkou, Bahňákovou
grupou a jedinou černoškou Gledis. Ta prý přijela před 5-ti lety do Francie
z Afriky a museli jí zde učit jíst příborem a celkově zcivilizovat.
Je perfekt hodně osobitá a temperamentní ale zároveň se pořád směje teda
spíš hlasitě řechtá. Bohužel otázky stojí za prd na čemž
se shodujeme s Gledis během první půlhodinky kdy plníme první
úlohy. Ještě k tomu jsme vyfásli čtvrť La Marais to je , jak nám
bylo řečeno, Gay and Lesbians čtvrť ale
vůbec to tu nejde poznat a celkově to tu vypadá úplně plonkově. Další čt vrť
je park de Monceau což je jakási parodie na staré řecko naštěstí se tu
pohybuje hodně mentálně poškozených lidí z čehož mají kluci radost
rozmlouvají s nimi a celkově se vzájemně rozveselujeme. Jedeme ještě
metrem na vítězný oblouk , jenomže nahoru mohu jen já děti tam smí jen ve
skupinách a s průvodcem za 30 E. pokladní je ráda že je na živu protože
Gledis jí předvedla čemu se říká temperament. Večer je sraz na La Geodé
kde je to naprosto nádherný. Je tu skutečná ponorka spousta technickejch
fintiček, obrovský skleněný glób a boží park. Odsud se jde na nocleh do
rodin děti se už těší protože je všude rozmazlují. U nás je dnes večer
lehčí kalba ale neúčastním se jí.
30.7.2006 – Neděle
Sraz je opět na Jussieu
dělíme se na 2 grupy já jsem v té která jde na Louvre. Tady to
stojí za prd, 600000000000…00 obrazů o kterých vím kulový a obrovské množství
lidí v obrovských sálech. Jediné co si užívám je srovnání interiéru
a atmosféry s knihou Šifra mistra Leonarda, kterou jsem nedávno dočetl.
Na největší stěně v areálu visí A4 s Manou Lísou , která se
tajemně směje pod vousy těm blbům co na ní z 5-ti metrové dálky, přes
záda bodyguardů, čubrní. Další obraz si pamatuju už jen autoportrét
Albrechta Dürera který vypadá jako paní a má za klopou list Gandži. Jediné
štěstí je že celá výstava je pro doprovod dětí zdarma. Odjíždíme na
radnici do Irvy kde proběhne zakončení tábora a závěrečné rozloučení s Francouzi.
Od této doby budeme v Paříži na vlastní pěst. Doufám a myslím si že
to některé děti prozatím bavilo, mě bohužel ne potřeboval bych na francii
víc peněz, potom by bylo možný realizovat zajímavej program počínaje vodními
skútry, mořskými kajaky, exkursemi, muzei a konče plavbami na ostrovy, dobrými
jídly,či nočními toulkami po nábřeží. Prostě do budoucna se budu držet
Východu.
31.7.2006 – pondělí
V noci asi v 24
hodin se stěhujeme od Isabel k Natalí což je dost na pytel jelikož nám
to asi ze strachu neřekla dřív teď balíme ve strašném tempu a dost nervózně.
Natalí má byt asi 300metrů od Eiffelovky což je od Isy dost daleko a metro
jede jen do 1 hodiny takže férovej běh. Dnes máme službu na děti jsme s nimi
sami v parku u La Villete až do 15 naštěstí jsou tady skvělá hřiště
s prolézačkami, trampolínami a další spoustou atrakcí. Program nejvíc
odnáší Míša Šach který vylétává z běhadla, to je takovej běhací
válec jako maj křečci nebo myši. Míša už to prostě nestíhal a tak to ještě
chvíli bral po 4, ale po chviličce to vzdal a krásným flopem vyletěl po hubě
přímo na dráhu. V 15:00 jdem s Matějem a Vildou na stadion St.
Germen. Tady se daří Matesovi vloupání přes zavřené ochozy až na
stadion. Jer to tu fajn vejde se sem dokonce až 50 000 lidí. Večer jsme s dětmi
u Eiffelovky hrajeme hry sledujeme jak poblikává a klábosíme s Rusy kteří
jsou zde na koncertním turné , jsou to studenti akademie a hrají na trubky.
1.8.2006 – úterý
Vstávat a cvičit –
odchod do parku pana Citroene. Ten je hlavně o vodě, všude fontány příkopy
a vodotrysky, děti jsou ve vteřině promočení. uprostřed
parku je ještě jako atrakce obří Balón na létání ale stojí
spoustu peněz. Poté jdeme na Grand Palé kde probíhá výstava Zařízení.
Pod tím si můžete představit motorku která jede s člověkem po
provaze kolmo ke stropu, nebo hlavní
atrakci přístroj na výrobu F dim akordu – obří katapult který vystřelí
jednou denně opravdické piano do vzduchu a dopadem demolicí o zem z něj
vyloudí pravý F dim akord. Jer to opravdu mazec a spolu s výstřelem z vodního
děla do lidí, kdy se můžete a dost pravděpodobně i musíte ocitnout uprostřed
P aříže na kost promoklí, je asi to nejlepší co jsem zde viděl. Večer je
rozpačité posezení u Natalí kde jsou všichni francouzští
vedoucí,. ale spí tu už také všichni děti proto nemám čas na konverzaci.
2.8.2006 – středa.
Z jitra uvádíme
Nataliin byt do jakž takž původního stavu a jdeme na Port de Bagnolete Tady
zalézáme do parku a během hříček čekáme na 16:15 kdy nám jede bus do
Prahy. Šárka a Matěj jedou už v 14:30. Cesta je v pohodě promítají
nám nějaký kokotský film ale jinač je to dobré.
|
