ŠVAMBOR
|
ŠVAMBOR
|
|
------------
------------
------------
------------
-----------
-----------
-----------
--------------
-------------
------------
--------------
-------------
--------------
---------------- ----------------
|
Gruzie 2005 Jak asme si hráli na pašeráky, kreposť Ackuri, Vardzie, Travka, hrad Chertvisi, Cmunda, Pavouk, Jak jsme převrátili náklaďák, ledovec, Kavkaz, Zibliani, Moře v Batumi, Nějaké fotinky. Intro: „V kraji
ve středním Řecku ve starověké Boiótii , vládl kdysi syn boha větru
Aiola. Král Athamés s bohyní oblaků Nefelou, měl dvě děti, syna
Frixa a dceru Hellen. Stalo se však, že zradil svou ženu a oženil se znovu,
leč jeho druhá manželka neměla děti ráda a usmyslila si že děti zahubí,
když přišla velká neúroda , podplatila lstivě posly do posvátných Delf,
kteří se pak vrátili se správou, že jen tehdy se vrátí úrodnost nivám
bude-li obětován Frixos.Mladík měl již padnout pod nožem kněze, když tu
se objevil beran se zlatým rounem, dar boha Herma. Rychle na něho Frixos i
jeho sestra nasedli, beran se vznesl a odnášel je daleko na sever. Přelétl
hory a vznášel se právě nad mořem ,když se strachem rozechvělá Hellen
neudržela a pohltili ji vlny…Moře, v němž zahynula nese od té doby název
Helléspont. A ke
stejně věčným tématům patří i prázdninové cesty význačných
cestovatelů z legendárního skautského oddílu PONY. Tento rok byla
volba jasná Turecko- oblast jezera Van, Indie, Írán, nebo Pákistán. Nakonec
sedíme v autobáči do Sofie a směřujeme do tajemné Kolchidy do
Gruzie.Tento rok vyrážíme ve standardním složení Mates, Buf =zkušení
borci z Expedic: Ishal 2000, Bulgaria2001, Monte-Negro2002, Bajkal2003,
Rumunsko2004. Posily pro naší grupu představuje náš oddílový bratr Mája,
kterého znám již od plenek kdy jsem ho šikanoval ve své skautské družině
BOBRŮ. Při šikaně vždy projevoval obzvlášť cenné
vlastnosti a proto je z něj dnes také skautský vedoucí který řeší
problémy s láskou pochopením a především s bičem v ruce.
Další posilou pro tým argonautů, hledajících zlaté HOUNO.je můj pokrevní
bratr Jura. Ten není z našeho oddílu ale z oddílu Vorvaň. Vorvaňové
se poznají podle toho že slouží nejvyšší pravdě a lásce věrně v každé
době, zachovávají zákony skautské a plní povinnosti vlastní.Poslední člen
výpravy je Jiří Nohejl, můj spolužák z SPŠS-Mělník.Jelikož to není
vůbec žádný skaut, ale volejbalista dá se předpokládat že bude během
cesty nejvíc v Prčicích a myse budeme snažit dávat mu všechno co nejvíc
sežrat. To proto abychom mohli říci: „vidíš, vidíš my nadlidé jsme
kurfakingové OLE. Naše cesta začíná klasicky
rozlučkou s Čechy, která tento rok probíhá ve Mlýně. Vše jde
jako na drátkách a já jdu spát ve 4:00 za což může bezvýhradně Eva (Děkuji) Úterý 2.8.2005 -Odjezd!- vyrážíme z Nymburka
hlavního nádraží v 6:53 osobákem směr Praha hlavák. Nabaleno vše v igelitkách
které má každý všude. Tento rok nám ruply nervy a místo obvyklé cesty
stopem přes mg, ru, bg a tu, jedeme autobusem s cestovkou od GTS. Cesta do
Istanbulu a zpět stojí každého 3300 Kč. Ve vlaku probíhá fotografování,
využíváme Jiřího fungl novou technologii FUJ JÍ FILM
-Omlouvám se za roztřesený
pravopis v deníku, za který může náš 3,5m vysoký luxusní bus EOS-kouč,
Když tohle píču tak to třese tak že třeba místo píšu napíšu píču,
ale protože mluvím sprostě nemůžete rozpoznat jestli jsem chtěl napsat to
či ono a to je vono. -Právě jsme měli zastávku v Maďarsku
na celnici asi 200 hodin a na benzínce za hranicemi jsme se setkali s tím
po čem naše expedice bádá. Na veřejných záchodcích Mates objevil 1 asi
7kg těžký exemplář Houna. Účelem naší cesty, jak jste si jistě
domyslili je vystopovat zlaté Houno. My sami pro účely příštích expedic
umisťujeme určitá kontaktní Houna. Některá jsou umístěna zcela veřejně
a některá jsou dobře skryta a chráněna specielním papírem. První je umístěno
opět Matějem Čmoudem na UAN Florenc, tam také začíná naše pravidelné
značení. Podle jedné světové teorie tvoří zlatá Houna sám „Tři zlaté
vlasy děda vševěda“. Jisté však to není. Naše výprava přispěla do vědecké
diskuse názorem že má-li děd vševěd zlaté vlasy má i zlaté ochlupení,
kterýžto fakt způsobil značný rozruch ve stojatých vodách vědecké společnosti.
-V autobusu je hrozné vedro,
Matěj to řeší tak že se zbavuje jídla a pomýšlí na smrt hlady. Ostatní
porovnávají výhody a nevýhody světelných baterek. Jiří preferuje led
diody zatímco Mája se přiklání k samosvítilně která funguje na
faradayově principu.(třepe se s baterií nahoru a dolu jistě znáte z teleshopingu).
Já osobně se přikláním k názoru Jiřího neboť s obdobným způsobem
jakým se nabíjí baterie samosvítící, jsem se setkal ve svém intimním životě
a mohu říci že takovýto způsob nabíjení se co do výdrže nemůže srovnávati
se 120-ti hodinami u led diod. -Celej den jedeme posra_ou Maďarskou
nížinou v 20:31 jsme na přechodu se Srbskem (Chorgoš). Snažíme se
vymyslit dvojverší které by charakterizovalo dnešní den. Já navrhuji tento
volný dvouverš: „Conám to tu tiše a pěkně voní? Houno, Houno!“
Středa 3.8.2005 -Nad
ránem přejíždíme hranice s Bulharskem. V Sofii jsme v 8:30 -V
13:00 nasedáme do poloprázdného autobáče směr Istambul. Jede s námi i
skupina Čechů kteří jedou do Turecka a skupina Čechů která jede do Pakistánu.
Bohužel jede s námi i 130kg Bulharka která má s sebou asi 100 litrů chlastu
a ukecává kluky abychom si je mezi sebe rozdělili. Mám teď tedy 3
lahve Whisky a modlím se aby mi pohraničníci neustřelili kule.
-Pokračujeme
dál přes turecké pláně na Istambul, ten je od kraje do centra vzdálen
53km. Město jako kráva. Na autobusové nádraží přijíždíme v 21:30 ,toto
nádraží má několik specialit, je největší v Evropě, - neexistuje na něm
žádný centrální jízdní řád takže každá z 500 společností nabízí
někde, nějakou dopravu někam, často se dopravci čenžujou kříží a navzájem
si kupují autobusy, vyznat se v tom nedá. – další legrace je taková že
kurs turecká lira versus euro je 1,63tl= 1 euro ale v turecku ještě dojíždí
starý systém 1tl= 1000000tl což při nákupu a exchangi dělá gurva potíže.
Dají vám například bankovku 100 což byla za stará hodnota zanedbatelná záchod
stál 500 ale dnes je to jako 100 000000 i když vypadá téměř stejně, chce
Čtvrtek 4.8.2005
-Postihla nás pohroma mapy
Gruzie, které jsme vezli z Čech až sem jsou in utero. Kuba včera radil
nějakejm děvčinám jak na Kačkar a nechal tam celé desky s info o
Gruzii- je to celkem komplikace. -Přepravu zahajujeme v 15:30,
kdy nás jakýsi fanatický miniautobusák převáží na centrální otogara,
kde se snažíme, na internetu, trošku dohnat ztrátu map. -Teď čekáme do 21, kdy by se
náš Mercedes bus měl dát do zběsilé min. 30-ti hodinové jízdy Tureckem. -A ve 21 se zjistilo že jsou
tu nějaké zdublované sedačky, začíná diskuse a ani my nejsme ze hry venku
protože já a Jiří sedíme na cizím. Vše se nakonec řeší a pár lidí
sedí v uličce. Začíná noční marast autobusák v pravidelných
intervalech vypíná klimatizaci a dík blbečkům co sedí před námi si nemůžeme
natáhnout nohy nikam tam kde mají zavazadla a ty mají naprosto všude:
pod sedačkami, za ušima v horním regále v uličce. A to je
autobus vespod podvozku naplněn tak z 0,5. Rozhodl jsem se že všecek
materiál který je pode mnou a brání mě žít rozkradu sním a i jinak
vyplením. Potom jsem si ale vzpomněl na
poučky tipu jsme jedné krve ty i já, miluj bližního svého atd. Rozvinul
jsem svůj klid a tak tu teď jen v naprostém poklidu sprostě nadává
:na ty Uraki. -Noc jsme trávili jakž takž,
já jsem snědl něco ne moc fertik, takže mi není gůd. -Ist. Jsme projížděli asi 4
hod, takže s Májou, který píše svůj nekvalitní deník pre všetkých
buzerantou , jsme často určovali o jaké město jde, a furt Ist.
Pátek 5.8.2005 -Ráno vstávám na benzínce.
Jiří se umyl, vyčistil svou nejoblíbenější aftu a položil kontaktní 3
Kg houno. Také, při rozhovoru s místními zjistil zajímavou informaci,
prý jedeme právě kolem japonských Alp!?!
Ještě k tomu mě teď říká že nás právě předjelo metro,
asi má nějaký podzemní lokátor.
-Přijíždíme
do Batumi je 3:30 procházíme nočním tichým čistým městem, doprovází
nás naši kamarádi z autobusu a palmy které dodávají celému městu
exotickou příchuť. V autobuse jsme dostali kontakt do města Kutaisy,
jsme zvaní na narozeniny jednoho spolucestujícího. Samozřejmě jsme
kontakty a kamarády nezískali jen tak lacino stálo to trošku trpělivosti,
komunikačních schopností a láhev Rumu, který byl velmi vděčně přijat.
Bivakujeme na písečné pláži na břehu černého moře.
Sobota 6.8.2005 -Ráno se budíme vedrem, já
jsem měl v noci hlídku a mohu říci že pobřeží je zřejmě velmi
plodné, přistihl jsem totiž, během svého hlídkování, nejméně 3 páry během
intimní aktivity. Ráno než jsem skočil do moře jsem se řádně otřel od
potu a teď jdu na to hups .. FUJ! Je to slaný jako sůl –pálí to –je to
teplý a ještě tu jsou všude medúzy. -Jiří a Mája jsou hygienici
a koupou se už asi od 5:00, kolem nás spáčů se hromadí lidi na dekách. -Snídáme salámy ,kterých máme
stále dost a jdeme hledat bráchu a Jiřího kteří se standardně něka -Ve městě sháníme mapy,
exchange, a autobus do Ackuri. Mapu splašil Buf až někde za městem. Matěj
domlouvá maršrutku do Ackuri přes Kutaisy (tj. Asi 350km) mělo by to stát
13 lari na člověka. Prachy měním já 1lar =14kč. -Teď je již vše zařízeno a
tak si čekání krátíme degustací „místního“ piva uvozovky tam jsou
proto že to pivo se jmenuje Čechury a místní to překládají jako pivo
vyrobené po česku , stojí celkem za prd. -V 17:00 odjíždíme modrým
mikrobusem s přívěsem. O stylu jízdy našeho řidiče se musím zmínit
neboť nás během cesty několikrát málem o život připravil, ale také několikrát
život zachránil. (množné číslo teď použiji proto že jak se později ukázalo
obdobně jako náš řidič jezdí v Gruzii všici , i když náš řidič
byl podle mne eso i zde ) První specialitou kterou užívají je zásada noha
na plynu, znamená to že se prostě noha z plynu nedává, stejně tak
jako je samozřejmé dát klíčky do zapalování a nechat je tam je stejné s otočením
klíčku sešlápnout plyn a stát na něm dokud nevysednu nebo nevyletím z auta.
Další novinkou pro Evropana je fakt že význam značky dej přednost v jízdě
se mění ve prospěch vozidla vždy když přijíždějící zatroubí. Mezi
další zpestření cesty patří náhodné záběry volantem o 90 stupňů. Představte
si nádherný rovný úsek silnice před sebou motor si to štráduje 130 km/h a
najednou „mrd ho“ otočka volantem a vy si natřísknete čumes vo sklo, otočka
volantem vám přinese sekundárně ještě roztancovanej vozejk takže máte
zase co dělat aspoň 20sec Výborně! O zpestření jízdy se starají volně v pohybu
krávy a prasata a také čoudivá oblaka která vypouštějí některé rusky
mluvicí stroje(nejčastěji Kamaz). -Krajina je jinač pěkná,
kopcovitá klimaticky se podobá turecku , skýtá množství serpentin, které
náš řidič vždy využívá k předjetí kolony automobilů. Při průjezdu
Kutaisy jsme viděli zasněžené hřebeny Kavkazu = Mazec!! -Do Ackuri
přijíždíme v 22 ihned se nás ujímá místní policie a usedlíci a zařizují
nám bejvák v kulturáku. Všechny bágly zamykáme do místnosti skoro to
vypadá jako bychom se připravovali na útok lupičů , jsou prostě strašně
bázliví, ale hodný. Popíjíme s nimi trochu koňak a tak...
Neděle 7.8.2005
-Balíme věci loučíme se a
jdeme na stop. Já stopuji s Jiřím a máme štěstí bere nás náklaďáko-bus s dřevorubcema
kteří znají slovensko a Bratislavu. Jedou s námi až za Achaltschike
Tam potkáváme Bufa a bráchu ti dostali helmu a kontaktní adresu od nějakého
inženýra ropovodu . Dále nás bere Volha jsou v ní sice 4 pasažéři
ale uskrovní se, diskutujeme o marihuaně a o gruzínských hodnotách- Autech
a mobilech.
-Zapisuje si nás policie a poté
nás bere jeden prachatý muž který umí i anglicky , po cestě nabíráme ještě
Matěje a Máju. Ve Vardzii čekáme na Bufa a bráchu asi 1 hod. -Teď večeříme a chystáme
se na návštěvu místních lázní. Ale pozor přišla nabídka od Gruzínců
a rozjíždí se družba, Tamada (šéf chlastání) je asi 40-ti letý ostřelovač
z Osetje, ten nás ujišťuje že když po nás bude chtít někdo nějaké
prachy za nocleh jídlo nebo lázně tak
ho podřízne.
Pondělí 8.8.2005 Probouzíme se z lihového
opojení v noci sprchlo a každých 10min nás budili naši 4 hlídací psi
kteří při každém šustnutí zahájili rozsáhlý útok na vetřelce. Vaříme
pro sebe a pro psy a vyrážíme do skalního města Vardzie tu vystavěl král
Jiří III , aby hlídala hedvábnou stezku ve 12 stol jí však Tamara,jeho
dcera nechala přestavět na Klášter. Skalní město vypadá jako Ementál
–pískovcový masiv prošpikovaný chodbami. Pokladna znamená průser protože
6 lari na osobu to znamená 5x dražší než stojí lahev vodky Celý komplex Vardzie
se skládá ze zvonice, dvou jeskyních chrámů a 13-ti pater
jeskyněk , žije tam několik vousatých popů, ale zas tak skvělá památka
to není.
-Teď je 15 a my čekáme až přestane
chcať. -Drápeme se nahoru, jde to ztěžka
jelikož nejsme rozešlí. Bohužel jeden pes ze smečky si nás vybral jako
svou rodinu a jde vytrvale s námi, pomáhá odhánět krávy z cest a
celkově nás hlídá. Nahoře na hřebeni jsou vidět 2 vesnice. Lary je v té
druhé (Bogašin). Baráčky jsou jeden jako druhý, pěkná komanšská
koncepce výstavby. Při hledání Laryho jsme se z ničeho nic dostali do
rodiny která nás okamžitě uhostila a nedala nám možnost k odchodu. Bágly
si házíme nahoru do pokoje. A už začíná družba pijeme skvělé Gruzínské
víno, jíme smažené brambory, vejce, chléb višně v medu a jiné
vybrané pochoutky. Samozřejmě jako všude na východě je družba určená výhradně
pro chlapi ženský ani nechodí do místnosti jen podávají náčiní.
Úterý 9.8.2005 -Jsou na nás hodní . Snídaně
je opět pochoutka. Dáváme se na cestu dolů do údolí. Chtěli bychom se
dostat k zřícenině TMOGVI, ale to půjde jen stěží protože tempo po
kalbě vázne, hlava bolí. Brácha Jura háže cvičné minišavle na všecky
strany a Jiří fotí o106. -Scházíme dolů a zastavujeme
se u malého skalního kláštera.
Já hlídám bágly tak jsem ukecal Jiřího ať o tom cosi napíše. Vydali jsme se tedy do dalších
skalních sýrů nazývaných stará Vardzie- což je předchůdkyně té větší
Vardzie. Avšak na začátku cesty se nám dostalo dvou překvapení: 1.na rozdíl
od větší Vardzie se nic neplatilo a vše hlídá jen 1 černá kráva, která
spokojeně baští místní travku.
-Odcházíme
až k večeru směr Tmogvi, trpíme nedostatkem vody protože náš vodní
proviant činí pouze 2 prázdné pet lahve. -Cesta
údolím je vcelku zajímavá. Do vesnice dorážíme na večer
rozbalujeme stany a jdeme se mýt do Mtkvari. Spíme přímo pod mohutným
masívem na kterém je Tmogvi. Buf s Matějem byli nakupovat přinesli
meloun a místní limonády zajímavá byla zejména limonáda s vanilkovou příchutí(přezdívaná
SHIT). Tato pochutina se stala hlavním nápojem expedice Houno 2006.
Středa 10.8.2005
Každopádně je
-Večer
než jdeme spát nás navštěvuje parta kluků, mají vyřezané melouny stylem
haloween, je to opravdu pěkná prácička. Konverzujeme, ale jde to ztuha,
protože už neumějí rusky ani jinač. Při druhé noční návštěvě nám přináší
jablka a chléb.
Čtvrtek 11.8.2005 Ráno
prší spíme asi až do 11, kdy
trochu ustává. Narychlo balíme a jdeme na stop. Matěj, Jiří , Mája a já
jedeme s obchodníkem ze sýrem a hruškami. Jedeme přes Achalčike,
Borjomi do Kašuri . Cestou stavíme na každém tržišti které se nám
naskytne a snažíme se prodávat hrušky, který jsou „trošičku“ nahnilé.
Jedeme asi 6 hodin těžko odhadnout kolik km. Teď čekáme na nádraží na
bufa a Juru. Doufám že ve zdraví dostopnou.
-Nádraží
v Tbilisy je adin bolšoj bordel. Sháníme pobyt, Matěj nakonec ukecává
nocleh pro všechny za 30 lari . Bydlíme v činžáku jehož jedna část
slouží možná jako nevěstinec my jsme u rodiny která má dvě dočky a bábušku,
ta nám podrobně líčí historii Gruzie, ale nějak se to neshoduje haprujou
tam století. Dohánějí to však dočky které pobíhají po kuchyni a
my se nemůžeme vynadívat.Loučíme se se slovy: ehrame švidobisa nebo dzili
něbisa.
Pátek 12.8.2005 -Blbej den V noci
byl v bytě strašnej brajgl , furt někdo hlučel , malý dítě řvalo a
brácha vrzal pérkama od opalovacího lehátka na kterým spal. Ráno se pracně
zvedám a cejtim bolavej zub, bolel už dva dny ale ne takhle. Bágly si necháváme
v úschovně na nádraží a všichni trneme zdali je ještě někdy spatříme.
-Začíná prohlídka Tbilisy. Je to špinavý
zaplivaný město. Jedem metrem na Rustaveliho zastávku hned po příjezdu se běží
hromadně do mc donalds ale ne na jídlo průjem má totiž Brácha, Jirka
Nohejl a Mates, všem jmenovaným je navíc blivno. Sháníme mapy a čekujeme nějaké
památky ty ale stojí za prd.
Lanovka na vysílač něrabotá už asi 1000 let . Bolest zubu je velká proto
jdu za dentistou, je to asi 50-ti letá příjemná žena, vybavení ordinace
celkem ujde. Dlouho mě vyšetřuje, ale bohužel nevrtá. Řekla mi že mám pít
černý čaj, máchat si vněm mordu , masírovat si dásně solí a nití .
Dost pochybuji že by mě to pomohlo. Asi ve 3 hodiny se stavujeme v Tbiliském
muzeu je malé a zajímavé , nejhezčí expozice je podle mě o prvním homo
erectus(1,8 mil let nazad) který byl nalezen v Gruzínském Dmanisy. Je to
světová rarita a podle toho vypadá
i expozice . Jsou k vidění kosterní nálezy i věrné rekonstrukce podob
nejrannějšího člověka. Asi v 16:30 odcházíme na Vagzal. Bereme bágly
a vyrážíme busem č. 54 na II Tbiliské nádraží odkud odjíždíme do Mcchety -Doufám
že dnes v noci vše vypotím, zaženu bolest zubu a svět zas pro mě bude plný
krás -dnes
jsme poslali dopisy byli nejdražší ze všech našich cest 2 lari za 1 tj 2x
tolik než z Bajkalu -
Matěj měl dnes narozeniny narodil se ve 13:00 po obědě v r. 1984.
Jelikož ale nemáme tvaroh na tvorbu instantního dortu, oslava proběhne až zítra
nebo tak někdy.
Sobota 13.8.2005 Ráno
39,7 °C; Zub přestal bolet ale mám hroznou sračku jdu za den 30x, za noc
17x. Je to blbý.
Kluci
procházejí Mcchetu.
Neděle 14.8.2005
Ráno 38 , Zub nic, Sračka strašná, Jedem
-Dneska
jsem přemýšlel že poletím dom , kluci jsou kvůli mně už 2 dny na fleku,
nevím akorát jak to udělat abych nezesr.. letadlo. -Kluci
jsou teď večer ve vsi popíjejí s místními brusiči náhrobků a teď
zrovna zpívají Ej padá padá rosenka. -Teplota
38,3, furt blbě jen srajda trochu
polevila.
Pondělí 15.8.2005 Ráno
si raději ani neměřím teplotu, balíme a razíme se rozloučit s majitelem
místní továrničky , kteří mě odvezli k doktorovi. Odcházíme na
vlak, který odjíždí asi 50 min po našem příchodu. Je to sice I třída
ale vedro jak v sauně. Jízda trvá asi 4 hodiny do Kutaisy, během ní
sledujeme škálu imbesilních populárních
postaviček, kteří z obrazovky televizoru předvádějí své
silvestrovské kousky- je to stejné jako v Čechách mnoho Menšíků,
Horníčků, Novotných atd. Vystupujeme kousíček před Kutaisy, protože vlak
přes město nejede. Vybíháme kopec a je zas strašný vedro asi 40C. Bereme
si maršrutku do centra, hledáme autobusák, a zjišťujeme nepříznivé
informace o autobáči kterým potřebujeme jet jede až zítra v 9:30. Máme
sice z cesty už dva kontakty na přespání v Kutaisy , ale co čert
nechtěl ani jeden člověk není k dispozici. Bere si nás okamžitě pod
křídla kolemjdoucí týpek. Ten nás nechá spát u sebe doma. Jedem tágem (žigulem)
v 8 mi lidech , na místní sídliště. Jediný problém je že na celém
sídlišti ani v našem bytě neteče voda
a nefachá elektrika, to je zde běžné. Náš hostitel je zjevně
celkem chudý a my jsme z častých družeb už vymluvení takže nebýt
Matěje a Bufa bylo by asi občas ticho. Za stranu hostitelů pěkně konverzuje
bývalí ředitel školy , který nám dost věcí o Gruzii vyjasňuje. Dozvídáme
se např.
Úterý 16.8.2005 Noc
na prd!! Totální vedro všude lepkavo a navíc debil, blbeček, debil, blbeček….
Abyste rozuměli Debil- je šváb asi 4cm dlouhý s dlouhými tykadly a skákací.
Blbeček- je menší ale o to čilejší s ohebnými zády. Vstáváme v 7:30
, záchod nefunguje ale ani nepropadají Houna dolů je to v Prčicích.
Jsem celej ulepenej vlastním potem. Bere nás opět tágo a my jedeme na nádraží
autobusů. Lístek stojí 5 lari – autobus je ve stavu Full house stojíme
narváni v uličce. Půl autobusu slouží jako náklaďák který převáží
plechy a mouku. Na těchto proprietách trůní milostivý bůh Jiří Nohejl,
který se vymanil z davu
vylezl na mouky a teď klimbá a občasně se posmívá nám lidským červům.
Cesta je překrásná – hory, husté lesy prostě OK. -do
Lentheki přijíždíme v 15 hned se nás ujímá místní policie a obstarává
nám taxi. U tohoto člověka však stojí 30km do Zibliani 200lari !! na to my říkáme !!KCUF a chceme jít na stopa jenomže poliši že ne. Asi po 2
hodinách diskusí zjišťujeme že nejsou vůbec zlí jen neuvěřitelně ustrašení
že budeme mít nějaké problémy ,jaké nedovedou říci. Nakonec vybírají
jednoho z nich který jede nivou s našimi bágly a čeká na nás každé
3 km my jdeme pěškom. Původně chtěl jet celou cestu tak 2 kroky
pomalu za námi ale naštěstí jsme mu to vymluvili. Jdeme
až do noci příroda je krásná ,ale stupidní scéna s předjezdcem
policajtem má své dopady. První průšvih se stal když se jeden náklaďák
couváním vyhýbal našemu poliši a překlopil se ze svahu.na kabinu naštěstí
se nikomu nic nestalo auťák byl dost bytelnej.
Středa17.8.2005
Budíček
v 6:00! Vstavajtě rybjata, vstavajtě! Pakušajtě! Nekřesťansky brzo a
rychle nás dobuzerovává náčelník do Gazu a v neskutečném počtu
10+bagáž vyrážíme směr víska Csana. Gazík předvádí neskutečné věci,
cesta je fakt hodně terénní, brody dost brutální a kopce ostré. Naštěstí
je naše uzávěrka diferenciálu v pořádku. Za drsnou cestu je nám odměnou
nádherné procitnutí přímo nedaleko ledovce ze kterého vytéká rozbouřená
bystřina, spíš teda řeka. Před výstupem se loučíme s doprovodem
který nám ušetřil spoustu času a peněz. Nabíráme minerálku a já si
smontovávám berle. Nejprve jdeme na ledovec, je to paráda hopsáme a válíme
se po sněhu prostě vzpomínka na roztoužené a divoké pubertální časy.
Prozkoumáváme velmi bytelnou ŽB. Stavbu která zde mimo jakoukoli
civilizaci vypadá dost náhodně. Někoho muselo stát neuvěřitelnou spoustu
energie vytahat sem tolik cementu. Jdeme zpět a serpentýnama se škrábeme
hore do sedla, tam se před námi otevírá nádherná scenérie hor, které
jsou naprosto všude, je to pro mne zatím nejkrásnější část cesty. Mé
hole nakonec využívá Jiří, kterého čaply kolena. Ostatním se jde krásně
rychle až do večera (tak 2
Čtvrtek
18.8.2005 Přes
noc nám ty tebilní krávy sežraly 2x ručník,
Já s Bráchou ihned nastupujeme do svahu a asi po 2 hod. jsme na hřebínku který vede až těsně pod centrální masív. Rozhled je parádní a mě se jde naprosto dobře, brácha má celkem srajdu. Cestu pouze občas komplikuje drobná suť, sněhu se důsledně vyhýbáme. V 16:30 začínáme popolézat po šutrech a v 17:00 to balíme kousek nad horolezeckým táborem BIVAK, který jak je v notesu psáno je 4300m.n.m jsme totálně det a na cestu k vrcholu by bylo třeba ještě spoustu času a mačky. Fotíme se baštíme tatranku a jdeme na cestu zpět. Je to hard core sestup a ještě bráchovi cestu zpříjemňuje , teď už celkem solidní průjem. Konečné metry sestupu asi 300m od stanu zakončuji tím že uprostřed nepropadavé krásné louky zajíždím po prgel do bažiny – VÝBORNĚ.
Dnes
to pro mne byl nej. den z celé výpravy nahoře jsme sice našli Houno,
ale zlatý považuji to za splnění mise a od teď se těším do Čech
na kamarády, trumpetu, jídlo atd.
Chlapi
vstávají „až“ v 6 a přes
rosu a chlad se drápou stejnou cestou jako my včera, do kopce. Brácha a já
spíme a pročítáme noviny který máme na sušení obuvi. Asi v 11:00 nás
navštěvují nějací Němci ale jelikož v táboře není nikdo
lingvisticky na výši moc nepoklábosíme. Matěj a Jiří přicházejí asi v 12,
šli přes nástupní hřebínek prohlédnout si
sousední údolí. Buf s Májou přicházejí asi ve 2. Podařilo se
jim dostat na hřeben, který vede k vrcholu. Večer hrajeme karty a plánujeme
Sobota 20.8.2005 Vstáváme
celkem brzo, balíme, sušíme stany a vyrážíme do Zibliani. Cestu komplikují
krávy, které vytvářejí živou, němou barikádu. Jak už jsem se zmínil, v Gruzii
jsou skvělí lidé, dík zkušenostem ze Zibliani však
musím doplnit slůvko „většinou“. Tady vám poskytnou sice také první a
poslední ale za těžký
Neděle 21.8.2005
-Zugdidi
12:30 čekáme na maršrutku a měníme prachy každý dostane pro nákup darů
do ČR 20 lari. Z města odjíždíme v 16- je to jízda smrti, řidič
prase. Jízdné usmlouváváme na 8 lari což, jak se později dozvídáme, je
ještě levnější než pro místní. V Batumi se uzavírá kruh – jsme
ve stejné hospodě jako na počátku popíjíme pivo Čechury. Veškeré
kvalitní kontakty na této trase sehnal Matěj nebo Buf, tentokrát jsem přispěl
já svou troškou do mlýna, když se mi podařil vyjednat kvalitní autobus do
Istanbulu za 35 $. Bohužel platí se značná záloha takže se modlím ať ze
skvělého kšeftu není průsew. Jinač spíme sami zamčeni v obří
autobusové skladišťo-čekárně.
Pondělí 22.8.2005 Vstávat
a cvičit v 7:00 . Noc plná vedra a švábů, moc neprospěla mým nohoum
které do krve doštípali komáři. Asi ve 3 v noci se budím a přebaluji
si alespoň na uklidnění bágl na cestovní verzi, do rána už moc nespím.
Po budíčku se dělíme na dvě skupiny Jura, Buf a Jiří jdou do města
nakupovat dárečky pro rijeditělje, ostatní hlídáme. Já čtu Orwella 1984
což je opravdu zajímavé počteníčko, proto ani nekonverzuji s místními
povaleči kteří nás okupují. Nejvíc to odnáší Matěj, který už asi po
596 odpovídá „Da“ nějakému předobrému Fotografovi ,který do něj pořád
něco hustí. Střídání probíhá ve 12:00. Naše úderná jednotka jde tvrdě
za svým cílem poznat co nejvíc místních hostinců, což se nám vcelku daří.
Pak se ovšem ukazuje Batumi ve své pravé kráse. Abyste chápali v tomto
městě činí roční úhrn srážek asi 2,5m (ČR má odhaduji max. tak 800mm)
, takže teď začala totální průtrž mračen, která nás zastihla velmi nepřipravené.
Matěj se jde mýt přímo v parku mýdlem, čemuž do teď pořádně nevěřím.
Já a mája tak odvážní nejsme , ale mokří jsme na to dost v ulicích
totiž nefachá nebo není kanalizace takže se brodíme po kolena ve srajdách,
tedy ve vodě. Píšu to teď na verandě jakési kavárny a čeká mě nelehký
úkol: uzavřít hermeticky deník a 2km dlouhým během prokličkovat mezi
kapkami a ulicemi na nádraží stihnout bus. ! Ja něchaču!
Úterý 23.8.2005 Hranice
– slabý výkon jen 5 hodin čekačka, cesta je jinač čtivá a spavá. V
Istanbulu jsme v 19 Hoši se jdou podívat na nějaké Buzuki. Já s Jiřím
Nohejlem zase hledám Tureckej med
kterého potřebuje Jiří do práce asi 15 Kg. Autobus nám jede u společnosti
öz-batu, ale až zítra ve 13 hod tak teď lenošíme v kanceláři firmy
a chystáme se na to až zaměstnanci vypadnou a my si uvaříme pěkně
hrachovou polívku.
Středa 24.8.2005 Ráno
vstáváme asi v 9 zevlujeme, hrajeme karty. Buf nakoupil jakousi místní
Fujaru. Jiří Nohejl svůj vysněný med. Ve 13 nám odjíždí autobus jedou s námi
dva češi, Bára a Honza, ti byli v Istanbulu na stáži jako zubaři .
Dozvídám se že ty horečky mohli klidně být z toho zubu. Po cestě
finišuji s četbou, během celé této výpravy jsem přečetl román 1984
od Orwella a Dům o tisíci patrech
od Weisse. Kdybych je chtěl porovnávat řekl bych že jsou dobrý a zabývají
se podle mě dost podobnými tématy a to manipulací s lidmi. Myslím že
1984 je spodobněním socialismu zatímco dům o 1000 patrech kapitalismu, ale
možná že to tak není. Mě se víc líbil Weiss kvůli originalitě psaní a
jisté pohádkovosti. V autobáči dál hrajeme inkoust což je češtinářská
hra při které se dost hádáme. Rozjeli jsme také hru na odsprostění výpravy-
sprosté slovo=10 kliků. V této hře vedu já průměrně dělám každou
zastávku autobusu 60 kliků ale už jsem měl i 90. Dovolená slova jsou dík
kartám: kule, žalud, penis, soulož, takže si s nimi musím vystačit.
Vytvořil jsem také speciální slovní slušnou hříčku JEHOVA-JEHOVA-JE-HOVA-JE-HOVA-DO,
ale kluci mě jí ocenili na 30 kliků. V Sofii vypadám jako Rambo. Přijíždíme
v 21 , ale autobus nám jede až v 8:30 ráno. Rozhodujeme se pro
jedinou rozumnou možnost, neriskovat noc s nekalými živli na nádraží
nebo v nějaké nocležně, a
protrpět to v nějakým příjemným nonstopáči do rána. Začínáme U
staré …., tam se podává místních pár Kamenica piv, další pouť nás přivádí
do Pica Baru a teď tuhneme v Biliard klubu- teď je 5:10 a my potřebujeme
vydržet alespoň do 6:01 teď ale
stejně nikam nemůžeme protože Mája, Brácha, Mates a já máme akutní
srajdu a jsme neschopný přepravy. Všeci klimbaj, občas hrajeme kulec ale je
to vo plátno a vo trencle. Jura strašně prdí a smrdí.
Čtvrtek 25.8.05 Beze
spánku se přesunujeme na aftovagzal a nakupujeme černé uhlí. Na nádraží
narážíme na prudérního poliše, který nás pořád i s bágly přemísťuje
z místa na místo abychom nepřekáželi, neznámo čemu. Na cestu vyrážíme
v 9 jedeme samí češi. Od Honzy jsme dostali dobrý lék proti průjmu
jmenuje se REASEC. Asi kolem 12 se
staví na WC to ale stojí 0,5E což já nemám a proto jí nabízím 1 kanárskou
korunu (Kč), nechce potvora, naštěstí to za mě platí nějaký dobrodinec
musel bych se jí tu jinač vys. Bulharsko-
srbské hranice- čekačka 2,5hod- vedro jako v pekárně a k tomu ještě
ten velbloud co sedí vedle mě pořád zavírá střešní okno a roztahuje se.
Jsem už dlouho na cestě a těžko hledám v srdci lásku k bližnímu,
zabiji ho kudlou do oka! Vedro, Vedro, Vedro, Průjem! Projíždíme Bělehradem
, krajina se klasicky směrem k Maďarsku mění v ošklivou polní
placku, bez jediné vlnky či vybočení ze stereotypu. Také odjíždíme z kraje
krásných Bulharek do krajin
tlustoprdních Maďarek.
Pátek 26.8.2005 Hranice Maďarsko x SR –v
pohodě Pak rychle SR x ČR a benzínka
s novinami gratis záchodem a suchary.Bohužel Jiřímu Nohejlovi volal kámoš
který má úraz, takže teď musím jet s nim dát mu řidičák, který má
u nás a nezúčastním se tradiční návratové žranice to mě i přes můj
průjem značně sejří.
|
 |
|
Přijíždíme
na hranice s Gruzií asi ve 20:00, což je v brutálním předstihu
oproti plánu. Na turecké straně stojíme frontu ve který se každý do všech
cpe, za mnou je ženština která mě nejprve masíruje záda vlastním cestovním
pasem, potom mne osahává a nakonec mi dokonce strká palec mezi půlky. Ztráta
na turecké straně =1hod. Teď se ale podržte protože čekací doba na Gruzínské
straně je pouhých 7 hodin!! Člověk na vše čeká asi miliardu let, mě
narostli vousy a Mates stačil přijít třikrát do jiného stavu a porodit.
Vyndávají se všechny věci a detailně je zkoumá místní aparát. Nejhůř
to vodsr-dnes Mája , jehožto taška se dostala přebíracího procesu, ve kterém
celníci obzvlášť pečlivě brakují. Mája už je ve stavu ve kterém jsme
viděli pár žen, kterým po rozsypání cukroví koření a oblečení a zamíchání
všeho toho v jeden chumel Kanadou, vytryskly slzy z očí a tyto zkušené
matky a rodičky se nahlas rozeštkali. Mája akorát nadává, pro zajímavost
využívá nejraději nadávku policajtský
