Makedonie a Albánie 2007

Web hosting | Parfémy Versace | Citáty |

ŠVAMBOR

Home

------------

Etiopie 2009

------------

Írán 2008

------------

Brazílie 2008

------------

Makedonie a Albánie 2007

-----------

-----------

-----------

--------------

-------------

------------

--------------

-------------

--------------

----------------

----------------

Makedonie a Albánie 2007

Tento rok to bude Makedonie a možná i „trošku“ Albánie. Vyrážíme dneska, to je 4.8.2007. A jedeme standardně s naší vlajkovou společností Katev v 8:30 z Florence, směr Sofia. V busu jedeme samí ostřílení borci+jejich ženský (holky, slečny) Budu to psát v páru jak to je. Buf-Šárka, Matěj –Jana, Mája-Tereza, a buznopartička Vilda, Radek Pavlovič a já. Před odjezdem jsem dělal mapování celého nymburského sídliště v drahelicích byl to první kšeft kterej sem dělal od začátku do konce sám. Poslední dva dny jsem jel nonstop takže nemám problém v autobuse usnout a spát a spát. Během zastávek kdy se budím strašlivě žerem. Přes co jedeme?- přes Brno, Bratislavu, Budapešť atd.

5.8.07

v 14:30 jsme v Skopě předtím jsme ale asi v 9 museli přesednout na jiný autobáč to proběhlo v naší milované Sofii. Ta je pořád stejná akorát už dodělali to nádraží pod stanem jedinou vadou na kráse že se jim tam nepovadlo dostat obchody a život působí to zatím dost sterilně. Tady ve Skopě začíná s naším příjezdem pršet a prší a prší a prší a potom prší. Po delší chvíli co měníme prašule a rozkoukáváme se jdeme ke, kostelu, pomodlit se a nasednout na autobus do Saraje odkud bychom rádi na přehradu „Matka“. Jede to asi 20 min a jede s námi 5 Čechů kteří potom půjdou údolím Karadžiči. V saraji se všichni kompletně balíme do igelitu a jdeme přes dva velmi vachrlaté mostky proti proudu řeky. Po několika málo kilometrech jsem najednou, stejně jako ostatní, durch a ještě k tomu hned vedle mě stojí hospoda hádejte jak se tato situace vyřešila. Družba začíná pije se pivo Skopsko a odvážlivci i rakiji. Hrajeme na kytaru atd. No na závěr jsme jistí v kramflecích jen já a Matěj. „Tajně se všichni přesouváme “ na rozestavěnou stavbu asi o 2 baráky dále. A tady se rozjíždí šavlová noc. Lítá to tu jedna vedle druhé. Po značné námaze se daří všechny uložit živé. Nejhůř to odnesla Tereza ta ještě teď občas vyběhne na verandu, naopak Vilda je v klidu až moc takže mu raději chodím změřit občas puls.

6.8.07

Furt prší a čím dál tím víc. Ráno nás pomalu a vlídně vyhánějí ze stavby , maskujeme šavle a jdeme za deště směr Nádrž. Tady se dělíme jedna skupina se schovává v hospodě a druhá jde na přehradu. Ta je zajímavá že je projektovaná Čechy, je postavená v hodně tenkým údolí a po jednom břehu vede docela dobrodružná do skály zasekaná cesta ve skále. Po cestě jdeme dokud nemáme promoklé všechno durch a na celém těle varhánky pak to otáčíme. Stany rozděláváme u vodní slalomové dráhy. Rozděláváme oheň.

7.8.07

Ráno neprší!! Balíme to a jdeme do Saraje a odtud jedeme linkáčem (60) a přízákem (5) na nádraží. Busík do Mavrovo Anuvi, což je městečko u velikého jezera odjíždí za nedlouho je drahej. Po příjezdu se dělíme na útočné dvojičky a stopujeme odbočce na Nistrovo, trošku problém byl s naší ofocenou mapou na které je všechno jinak ale po pěkném stoupáku scházíme na fotbalové hřiště je už noc a je nás všech 15 přijeli totiž Brácha , Čéza, a kulturologové v čele s Jirkou Nohejlem. Večer děláme oheň, z počátku hrůzostrašný řev se později vyjasňuje , místní si mysleli že jsme cigoši, po vyjasnění je všechno O.K.

8.8.07

Ráno balíme velmi zvolna celkově je celá pohyblivost všech 17 lidí na ..č. . Vycházíme z Nistrova s místním průvodcem , který je mi zavázán, protože jsem mu vrátil peněženku s pornofotkami, kterou jsem našel ne vesnici na zemi. Vede nás k vesnici která se jmenuje ŽUŽNJA, ta je skoro opuštěná a rozpadlá. Za ní se rozdělujeme. Vrcholová skupina Vilda, Čéza a já, razíme superdiretisimou do pravého svahu, na hřeben. Ostatní obědvají. Během výživného stoupáku máme pěknou příhodu se psy, kterým se podařilo v početní převaze rozdělit naší skupinu na dvojice. naštěstí to dopadá bez zranění. Je vedro a máme toho dost balíme to tedy už v 19, jsme pod Korábem. Je tu veliký bílý kříž a solidní cesta pro pohraniční stráž. našli jsme tu taky nábojnici. Vaříme koupeme se v plese a dáváme se dohromady na zítra. Blbé je že nevíme přesně která hora je koráb naše mapa si blbě rozumí s naší buzolou něco z toho bude na hovno. Buzola říká že je to co se nám zdá nejvyšší, profil hory z mapy ale hovoří o menším vrcholu který je až za jedním hřebínkem. Spíme u kříže, tam kde jsou základy nějaké budovy. K večeru se zvedá vítr a my nejsme skoro vůbec krytí.

9.8.07

Ráno vstáváme dost brzy, kávičku následuje rychlá balba a už to kouříme na nejvyšší kopec, bohužel po snadném výstupu (nemusel člověk ani sáhnout na zem) je jasné že todle teda není nejvyšší kopeček. jelikož je naprosto nádherně jdeme dál po hřebeni slézáme a vylézáme na pravý Koráb. Jediné co vás může zaskočit během výstupu na koráb je smečka nebojácných psu a nebo nějaká ta zmije. Vystup na Koráb (2751m.n.m) je tedy totální chodiak. zpáteční cestu bereme trochu oklikou abychom se malinko vybáli a u kříže se shledáváme s kulturology a s batohy. jelikož se začíná přibližovat bouřka jdeme po hřebeni přes Markovo- kámen a končíme po pořádné štrece až nad žužnjou.

10.8.07

Ráno nás budí solidní pařák, ve stanu jako v peci a žádná voda- klasika. Po pěšině jdeme až do Nistrova. Tady potkáváme náš zbytek výpravy, nejsou však ještě sbalení, sestupujeme tedy až k hlavní silnici kde se taky mejeme. Následuje stop do Debaru. Já s Vildou to máme nadvakrát. první s nějakým podnikatelem kterej něco vykládá a dává nám nějaké propagační cédo. Vysazuje nás ve vsi Janča. po asi 2 hodinách stopování ním konečně zastavuje transit ve kterém už je mája a jede do debaru. řidič vlastní bar a tak nás do něj bere je to ale nějakej gej bar (nic proti ale trochu jo). Z debaru do ohridu je to záležitost busíku (160 denárů). Ohrid je brutálně natřískanej turisty, leží na břehu velikého jezera (skoro jako moře). Všechno drahé mrtě stanů a vedro. Kolem 21 se schází celá naše banda na festivalu Balcan Music Sqere. Který začíná v starém amfiteátru. Všech asi 1000 lidí několikrát na začátku rozpleskává Vilda. Nejdřív hraje bulharské trio – citery a více hlasy. Po nich jde jakýsi brazilský band který hraje strašlivě dlouho až to úplně umrtví. Po nich už nikdo nejde. Celá naše banda jdou chrnět do nějakého privátku ale 4 santusáci shodou okolností shodní lidé jako je vrcholová čtverka z korábu a shodou okolností chlápci bez ženských jdeme chrápat do parku k hradební zdi. Celou noc něco kouše.

11.8.07

Ráno se s radostí zvedáme z křoví a jdeme očekovat město je to stejné jako všude: kostely, vykopávky, tvrze, uličky. Ve 12 máme sraz u Cyrila a Metodmena. Jdeme na projížďku člunem jen za 1e na osobu. Na konci ale musíme zdrhnout protože s cenou to bylo trochu jinač. Asi kolem 16 začínáme stopovat na hranice eventuálně dál do prenjasi. stop mi naprosto nejde. 2 dvojice ač jsou za námi berou dřív. Zřejmě vypadáme s Vildou jako kokoti. Po dlouhé době nás bere bus zadarmiko na hranice. ve městě se scházíme až za tmy, spíme osamoceni na nádru od kterého jsme vyfasovali klíče. První dojmy z Albánie: nesrozumitelná řeč, hodní lidé, všude bunkry.

12.8.07

Ráno vstáváme už v 6 avizovaný bus však nejede, po dlouhém neúspěšném a zhnusujícím smlouvání jdeme na stop. Já jedu nakonec sám a jde to skvěle na 3 stopy jsem v Elbasanu, kde chytám skvělé hipíky ze Slovinska až do rrohožina. odtud to je transit, tirák s mazutem, a pak luxus kára přes fieri do vlory. Dostávám spoustu rad, věcí a jídla, je to tu celkem požitek stopovat. Nezávise na sobě se scházíme ve vloře v jedné hospodě, zbývá jen dodat- fact or fiction. Cesta je perfektní autobus jede strašlivými serpentinami stoupá a klesá jak se jí zachce. V Dermy jsme v 19 do vody nikdo nejde je slaná. v obchodě jsou jen 3 ks mrkve, 1milion osvěžovačů na vzduch a baterky takže vše potřebné. Balíme to za vilou Hodži, kde je to moc fain písečné pláže a vůbec žádní lidé.

13.8.07

Dnes nikam necestujeme, zato se hodně koupeme, relaxujeme, a hrajeme petanque z šutrů. Dá se tu i trošku lézt po šutrech- jsou to takové velmi ostré lávové slepence. Voda je hodně slaná, teplá, čistá a navíc jsou za námi kopce které padají do moře z dvoutisícové výše takže opravdu nádhera. Nejsem sice moc velkej znalec pláží ale řekl bych že je to tu fakt hezčí nežli kdekoli v Itálii nebo v Chorvatsku, v Řecku jsem nikde nebyl. Je to tu jen zkrátka trochu divočina. mořskej skútr tu stojí 250 kč na 30 min, kajak – 50 kč na hoďku , neseženete tu ale normální market na zeleninu nebo tak něco. dnes si dali někteří lidé z naší grupy pizzu, prý normálka stála 90,- Řekl bych že Albánie bude pro studenty a dobrodružnější rodiny s dětmi brzy významná rekreační destinace, hlavně kvůli příznivým cenám a nádherné přírodě. Večer děláme oheň, dřevo je strašně vyschlé chytá bez chrundí, brácha Jiří dělá staršinu a šéfuje zábavu, hrajeme dost na kytaru.

14.8.07

Ráno vyspáváme dnes je extrémní žár. Koupačka následuje koupačku- moře jako kafe. Na skále jsem si rozdělal prst na noze. asi v 15 nastupujeme na úchvatný stop po pobřeží. Himare-nádherná zátoka –parkoviště na ponorky- alipašův hrad – odbočka u sarandy – sari i kalker (vodní vývěra modré oko). Na modrém oku už je tma takže o tom jak vypadá až zítra. Prozatím nedorazili kulturologové mája a Mates, snad s nimi nic není.

15.8.07

Ráno o nás mají zájem davy turistů, jsme pro ně skvělou atrakcí. Mája nás po chvíli dojíždí, balíme a jedem směr gjirokaster. V tomto městě je veliká pevnost, je však už zchátralá a jedinou zajímavostí v muzeu zbraní, které naplňuje z části tento prostor, je spadlý americký výzvědný letoun.vstup stojí 200 leki, ale dá se to projít mimo hlídače. dále stopujeme do tepelene. Bohužel tady se projevuje opět naše debilní mapa jelikož tepelene není vůbec na cestě do Permetu. Šlapem tedy zpět asi 5 km na odbočku. pak už to jde rychle a proto se můžeme jít v 16:30 koupat s doprovodem asi 50 dětí do řeky vjosy. Okamžitě se stávám ústřední postavou jelikož skáču z vysokého mostního pilíře, moje přezdívka je Jessus. Táboříme za městem, které je neobvykle pěkné a uklizené. na tábořišti se scházíme všichni kromě Matese.

16.8.07

Ráno vstáváme dost brzo, slunko to do nás paří. Stopování je zpočátku dost problematické, chtějí opět nesmyslné sumy. nakonec nás bere hyperluxusní auto do Cashove, odkud bereme za 400 lek busík do Erseke. Projíždíme naprosto krásným kaňonem, sem bych ještě někdy s dobrou mapou rád zajel. Na Napravo je strašlivě ostré pohoří Nemerckhe.V korči nás strašně dráždí hamburgery a jiné podobné dobrůtky. Nakonec jsme asi v 4 v poradci. Kempujem za hranicí nedaleko sv. Nauma.

17.8.07

Budíček je brzo-balíme a sprintujem na hranici ze které jede busík za 100 denárů do Ohridu. Ten jede ale kvůli poruše převodovky jede celou cestu max. 30 km/h. V ohridu se válíme na pláži jezero Ohrid je vtipné 100 m od břehu je vám po kolena a chcete li se dostat k plavání je vám dvakrát po kotníky.

nakonec jedeme a dva stopy do Nymburka – dělám si prču, todle je konec.