Web hosting | Parfémy Versace | Citáty |

ŠVAMBOR

Home

------------

Etiopie 2009

------------

Írán 2008

------------

Brazílie 2008

------------

Makedonie a Albánie 2007

-----------

-----------

-----------

--------------

-------------

------------

--------------

-------------

--------------

----------------

----------------

Projekt NT 2006

Pátek 17.2.2006

Praha 20:28:06 Expedice NT je připravena v plném počtu 2 lidí ve vlaku, který jede na elektriku a směřuje do Vrutek, mimo dvou expedičních borců sedí v kupéčku ještě mladá sličná dívenka, podle očí bych tipl ze Slovenska , ta soustavně čte, poslouchá volkmena a chodí na WC. Je tu dále rusky mluvící žena plnoštíhlé postavy (ale to „štíhlé“ ve slově je zavádějící.) Po krátké době k nám také přistupuje, trochu dementní chlapík, tvrdí že má v tomdle kupéčku místenku, i když je to blbost, protože v našem vagóně místenky nejsou, necháváme ho milostivě aby si vyčlenil místo na bagáž a při té příležitosti provedl kompletní reorganizaci zavazadel všech ostatních cestujících. Já jsem si musel přebalit spacák a přemístit pytlík s ponožkami, neměl jsem to prý vhodně umístěné. Na tomto místě bych rád konečně upřesnil kdo jsou ti dva odvážní expediční řízci. Jedná se o studenty ČVUT ze IV ročníku. Karel Wimer (Nebo jak se to píše ) je férovej Horolezec, sice by asi tvrdil že Ne ,ale leze samý prásky (myslím že na skále padají dokonce takový čísla jako 10) a dneska se mi přiznal že chodí 3x týcně na stěnu. Jeho zajímavostí je ten fakt, že má tak velké prsty, že na ně nemůže pískat, nevejdou se mu totiž do pusy, a to je fakt pravda. Druhý člen výpravy jsem Já. Jelikož se jedná o expedici NT máme s sebou různé speciální vybavení jsou to zejména: Sněžnice, které jsem sháněl poslední 3 dny před odjezdem, dále sněžná lopata (osobní výroba Karla specielně pro tuto akci) , 3 tuny oblečení a výhradně instantní jídlo. Karel je na mě trošičku naštvanej neboť jsem nahlásil odjezd ve st večer ale kvůli scháňce sněžek se to malililinko protáhlo. Na tomto místě musím poděkovat Doc. Kosteleckému, který mě nechal udělat 2 zkoužky z Astronomie. Ve 3:30 přesedáme do vlaku Ve směru Báňská Bystrica a o 1h později nás bere nádherný a prosklený hypermoderní motorák se kterým svištíme krajinou směr Červená Skala. Tam je naše konečná je 8:30.

Sobota 18.2.2006

Vyrážíme ostrým tempem přes Šumiac směr Kralova Hoľa , cest je dobrá až do chvíle než se dostaneme nad les, pak začíná brutální fučák, kosa jako sviň a k tomu ještě velká zima. Na Královu Hoľu dorážím totálně DET, Kája je, ale jako rybička. Na Hoľe jsme se najedli a napili. A pak začal ten pravý vysokohorský marast. Fujavec takovej že se dost blbě stojí rovně, 2x to semnou velmi pěkně šmejklo vo stráň. Osněžené stromy, rychlý pohyb na sněžnicích a téměř měsíční krajina jsou dostatečnou satisfakcí za dřinu kterou jsme zde vykonali. Já už mám pro dnešek vybráno a proto, když padne tma, vůbec Karlovi nepomáhám hledat chajdu, o které víme z léta. Na konec uléháme v salaši, která je sice dost zafoukaná ale lepší než nic. Teď, když se ukládáme do spacošů jsme vyčerpaní oba, Karel se k tomu nakonec taky úspěšně dopracoval, tím že posledních 5 hodin prošlapával cestu ve sněhu, (je to borec).

Neděle 19.2.2006

Vstáváme v brzo a jdeme na Andrejcovu boudu, to je ta kterou jsme včera tak marně hledali. Je naprostá mlha. Po několika hodinách boudu nalézáme , včera jsme od ní byli ještě dost daleko. Počasí nás přesvědčilo že tady zůstaneme, osušíme věci a navaříme. Chvíli si krátíme hledáním a řezáním dřeva, už ho máme asi 10 kubíků. Řežeme pilou kaprovkou což je pro mě činnost naprosto panická, není proto divu že mě Karel musí instruovat co a hlavně jak. Teď je asi 18:00 přichází 5 Slováků kteří šli naší stopou. Možná se zítra spojíme a budeme se střídat v prošlapávání.

Pondělí 20.2.2006

Vstáváme v 6:00, v noci jsme ještě přikládali, takže teď je pěkně teploučko. Vaříme snídani china soup a 2 termosky čaje. Zajímavou činností je zapisování do knihy návštěvníků, při kterém se konečně dozvídáme co je to aerodynamická dievčica, kteréžto slovo nacházíme v této chajdě napsané na různých místech, ale abych neutíkal od vysvětlení „aerodynamická dievčica je taková která neklade odpor. Pětice Slováků si dělá prdel z mého milovaného batohu „Boženky“ , že je moc velký. Bohužel námi očekávaná spolupráce v prošlapávání se nekoná, jak se později ukazuje spolubydlící Slováci sice hodně machrovali vybavením a vším, ale po pravdě jsou to dost velký mamlasové. Nejsou schopní nás ani dojít, naší prošláplou stopou. Nastupujeme v 8 a není to nic příjemného , sníh je dost měkký je na 0°, a my se boříme až někam ke kolenům. Z počátku se docela férově střídáme v prošlapávání , ale s postupem času si propracovávám pozici za kájou a mocně mu dýchám na záda z bezprostřední 5Km vzdálenosti. Kolem Vápenýho vrchu je to vyfoukaný takže peklo které představovalo neustálé zabořování je teď vystřídáno kurevským větrem, který vám zalézá naprosto všude a vy musíte hlídat aby vám něco nezačalo namrzat. Mě dělají potíže prstíčky, proto snima nepřetržitě cvičím. Sestup do sedla Priehyby je jako vždy v prd...i Jakmile jste na hřebenu daří se vám s trochou námahy sledovat tyče, ale jakmile slezete do porostu tyče končí a značení je tak 1m pod sněhem. Práci vám značně usnadní měkký prašan a polomy , které dokážou způsobit to, že do sněhu zajedete až po pupík. Navíc od určité výšky sníh začne dost lepit a proto musíte zajistit patu sněžnic a každým krokem zvednout o 10 tun větší hmotnost. Křižujeme různě les a dík Karlovu orientačnímu smyslu se nám daří překvapivě rychle sejít do Priehyby. Dál je hřebenová cesta zavřená, lavinová 4 a rok staré polomy tu cestu zatarasují. Naším rozhodnutím je sejít několik km do Heľpy chycení autobusu a přes Březno dopravení do Čertovice, odkud bychom rádi dále pokračovali v hřebenovce. Heľpa je město které jé strašně roztažený kolem cesty a proto si to užíváme a dost dlouhou cestu Nádraží-Autobusák si dáváme 2x. Do Brezna to stojí 45Sk na osobu. Ve městě vybírám prašule z bankomatu nakupuju proviant a v 17:05 odjíždíme na Čertovici, tam jdem ještě ze slušnosti na pivko. Nocleh se nám nedaří sehnat, vrchní tvrdí že je plno?! Proto teď spíme na verandě Horské služby. (viz. Akce HS; Jan Suchl)

Úterý 21.2.2006

Ráno nás budí tůrování rolby, která začíná svou práci už asi v 6. Pomalu balíme a jdeme vařit snídani, jako každý den je třeba nejprve rozpustit sníh, což trvá dost dlouho. Na hřeben nastupujeme v 8:45 začínáme stylově, vyšlápnutím sjezdovky. Cesta je do ½ vyšlapaná , na hřebeni i dole v údolí je totální mlha, jako zatím každý den. Nahoře navíc začíná poprchat a trápí nás větry. Cesta je dost náročná a jsem proto rád když kolem 13:00 dorážíme na Štefánikovu chatu, ta je na první pohled liduprázdná naštěstí je to jen zdání a dlouhým sněhovým tunelem se dostáváme dovnitř. V chajdě si necháváme bágly a na lehko jdeme na Ďumbier . Po cestě se nám daří zažít něco nádherného. Neproniknutelná mlha se náhle jako zázrakem začíná trhat a už pod vrcholem se ocitáme v nádherné inverzi. Takovou inverzi jako tudle jsem ještě nezažil všechno je nádherně vidět a člověk náhle ví proč vymejšlí krávoviny typu přechod NT, je to taky kvůli tomuto. Na vrcholu trávíme asi 2 hodiny a do chaty dorážíme až v 17:00. Jsme ubytováni na pokoji se 2 Čechy, kteří jsou na dovolené z Anglie, kde pracují jako dělníci. Zbytek dne trávíme přátelskými turnaji v kartách a podobnými kratochvílemi (já opět vše prohrávám).

Středa22.2.2006

Budíček v 7, balba a snídaně v ceně s noclehem za 270Sk. Podává se párek, hořčice a chleba. Loučíme se s kluky a vyrážíme do krásného počasí, bohužel volíme dost drsnou cestu, která vede na chopok tou nejkratší cestou, což znamená po dosti skloněném a hodně zmrzlém svahu. Bojim se dost a nebo velmi a celou cestu v duchu nadávám na tendle nápad jít to tudy sněžnice mi ujíždějí jako kráva a podemnou 500m nic než led. Je to tu evidentně na mačky a cepín. Na Chopoku jsme už v 11 a náhodně potkáváme naše spolunocležníky. Po krátké debatě pokračujeme dále přes Děreše , kde se zatahuje a zbytek dne a dalo by se říci i celé výpravy se nese v duchu bílé smrti. Chůze po hřebeni se jen občasně zpestří stopovou dávkou slunečního světla, které jen jakoby náhodou zabloudí do krajin spálených mrazem.Největší kopec Chabenec zkrápíme potem a pak už sestupujeme k chatě Djurková, kterou hledáme asi 30 minut v totálním mlíku. Naštěstí slyšíme hlasy právě přicházejících chatařů. Pomáháme jim s odhrabáním chajdy a Karel, naprosto nepochopitelně nachází asi 300 m od boudy 3m pod sněhem studánku. Večer se chystá poslech rádia ČR x SR při olympijském duelu v hokeji. Čas si krátíme popíjením čaje a hrou na guitary.

Čtvrtek 23.2.2006

Vstáváme až v 7:30 v noci bylo parádní teplo zato venku je parádní kosa –10ºC . Chataři vyspávají včerejší klepec 3:1 z Českem. My snídáme standardně polívku z čajem rozpouštíme sníh a vaříme 2 termosky s čajem na cestu. Dnes nás čeká závěrečný úsek cesty, po hřebeni přes Latiborské sedlo a Velkou Chocholu dolů k Donovalům je to asi 18 Km což je až, až. Hned při prvních metrech mi je jasné že dneska není můj den, bolí mě totiž břicho. Celou cestu proto nadávám na Karla, který dnes přímo utíká, a také na blbé počasí je totální mlha a mráz –10 okořeňuje ještě velmi pěkný větřík. Namrzá mě obličej a občas palce u rukou. Za velkou Chochulou ztrácíme tyče, chvíli bloudíme a pak scházíme podle Karlova neomylného orientačního smyslu. Pozitivum dne- je skvěle umrzlý povrch, takže se dá perfektně chodit. Během závěrečného sběhu se stavujeme u Jsefského minerálního pramene který vyvěrá přímo z úpatí Tater, je to pěkný samochčíč , takže si srovnáváme močové měchýře. Autobus jede asi v 16 a tak máme v Rožumberoku dost času navštívit otevřenou Hypernovu. Kupujeme pečivo a také plecháč piva Corgoň. Vlak nám jede v 18: 40. Karlovi, který je z Aše jede přímo do Chebu Mě vlak stojí 741Sk. Ve vlaku je vše fertik, jen to trošku odnáší slečna kterou svým smradem vypuzujeme z kupéčka . Hold 8 dní bez mýdla je 8dní bez mýdla. V Kolíně se s Kájou loučím a teď v 4:12:07 píšu tudle větu.

Závěrečná ustanovení.

Celý výlet mě stál cca 2000,- + opravdu hodně sil. Musel bych dost přemejšlet kdy jsem byl víc vyplivlej než tady, hlavně první den při výstupu na Kráľovu hoľu, kdyby mi Karel nevzal na konci bágl asi bych tam normálně nevylezl. Důležitý věci který si příště vezmu: tenký rukavice který má člověk furt, dobré pro jemnou motoriku, sladkosti na každý den, kus špeku. Za uvážení stojí zdali bylo důležité abych celou cestu táhl stan, my jsme ho nevyužili , ale zase v krizovce by byl asi nepostradatelný. Dost nutná a důležitá věc kterou jsme s sebou měli jsou sněžnice.

Karel měl půjčené kvalitní francouzské MSR-ka a šlo to poznat na takových

věcech se nevyplatí šetřit. Jeho gora-texová výbava už podle mě tak důležitá nebyla, já měl normální šusťákovky a normální promokavou bundu a nikterak významně jsem nestrádal. Nakonec bych vám ještě chtěl objasnit název expedice NT, může znamenat: Nejtěžší technika, naučná trasa, Nepálský trénink, Nároční turisté, Každému mohu NT jen doporučit je to perfektní a dostupný očistec.

Loučí se

Karel a Petr