ŠVAMBOR
|
ŠVAMBOR
|
|
------------
------------
------------
------------
-----------
-----------
-----------
--------------
-------------
------------
--------------
-------------
--------------
---------------- ----------------
|
Slovensko 2004Na hrebienoku, Na Chopoku, Děreše, Rožumberok, KamzíciTento rok jsem donucen
okolnostmi nezúčastnit se se svou obvyklou bandou výletu do Rumunska. Musím
získat 3 kredity a to tím že se zúčastním specielního fyzického kurzu,
který pořádá můj mateřský ústav ČVUT. Nevím přesně co mě čeká
,když jsem byl platit potkal jsem se s partičkou Mařenek ,které
vypadali tak na 5 km, ale nerad bych měl hned zpočátku předsudky. Vedoucí
kurzu, příjemnej chlapík, mi řekl že stany nejsou třeba, asi se bude
jednat o vandr? Z mojí katedry (tj. z geodézie) jede slovák Tomáš
Hauzik, z něj jsem lehce nervní protože je to velmi kvalitní hulič trávníku,
v kterémžto odvětví zábavy nejsem já perfektní. Beru proto s sebou
lahev kvalitního rumu Božkov aby se síly vyrovnali. Bágl balim tak aby
vypadal extra plně , nehodlám totiž machrovat a dělat nějaké slečně nosiče.
Mám svý zkušenosti. Po Slovensku by mě měl čekat sólo přejezd přes Maďarsko
a napojení se na náš team někde v srdci Rumunska. Jídla beru celkem
dost ale všetko inštantne, základ tvoří „dost dobré Hostince“+ made in
china soup. Po brigádě a skvělém víkendu s Terry vyrážím na slepo
na Hl. n. do Prahy, kde by měl být sraz ve 22:30s bandou vysokočvuťáků. V hlavě
se mi honí nervózní myšlenky na to jak asi zapadnu, a co jsem nechal doma,
ale mám opravdu vše od KPZtky až po nutnou tábornickou pomůcku INDEX, takže
doufám že ty 3 kredity si za péči o Hausika , odvahu noční nepomočování
a táborové stavby dokonale zasloužím. Sraz O.K. je nás oproti mým
předpokladům a počtu účastníků na netu asi 25 z toho 15 je doktorandů
jejich ženštin a nějakých postarších párů. Je to celkem fajn akademická
banda každej hned vytahuje řadu lahvoňů a popíjí se na zdar výpravy.
Odjezd je v Neděli 1.8.2004 ve 23:15. Ve vlaku nás čeká neobvyklá činnost:
vystěhování rodiny rómů a cigánů , které sedí na našich místenkách
(já jedu asi po prvé a naposledy na místence, nedělá mi to psychicky
dobře). Cesta trvá dlouho, probíhá stručná pasová kontrola. Po přerývavém
spánku, který je rušený diskusí
o škole a vysokoškolskými vtípky se jdu vyzvracet a přijíždíme do
Popradu. Tam se také setkávám se svým parťákem Tomem, příjemně překvapil
neboť místo očekávaného špeku nabídl na důkaz přátelství přípitek výtečnou
domácí čerešňovicou. Odjíždíme busem do Vikartovce, kde probíhá žertovné
podepisování bezpečnosti práce na kurzu a také návštěva místní putyky:
Borovička..0,05cl..12sk
Becher……0,05cl..15sk
Pivo Tatran……….15sk Pivo stojí za nic, ale vše
ostatní nápadně cenami připomíná Rumunsko. Po úvodních zatvrzovačkách
jater konečně vyrážíme do svahu směr Králova Hora. Podle místních jsou
to 3 hod. cesty. My jsme šlapali 4 hod. a jsme teď v půlce. Ženy mě překvapili
šlapali pěkně rychle možná až moc, ale houbelec vydržej teď je 16:30 a už
to kvůli nim balíme, asi jsem prostě blbej šovinista omlouvám se. Jelikož
jsem plný energie jdu ještě s Tomem a dvěma týpky Kájou a Lukášem
večer lovit medvěda na skály. Našli jsme ale pouze stopu jinač prd (ten cítíme).
Večer u ohně probíhá představování: kdo jsi, co jsi, proč jsi, atd.
Rozhodl jsem se hrát roli melancholického samotáře , bohužel ten večer
jsem se nedostal ke kytaře a karel který hrát umí opravdu dobře. To nemohu
říct, se nenechal ani na chvíli vyvézt ze světa Janáčkovské disharmonie
do světa lidskosti. O Karlovi (neplést si s Kájou to je moc fajn kluk)
se ještě zmíním patří totiž zřejmě k elitním americkým námořním
jednotkám a to jak slovně tak výbavou nechybí v ní GPS, obouručný meč,
kalašnikov americké výroby či ocelové známky na krk. Ten kdo zná mou
povahu jistě uvěří ýe tento 120Kg nakorbený odpad po skalách šířící
ímo mi ihned padl do oka. Úterý 3.8.04 Vstáváme v 7:30 balíme
a čekáme, doufám že už brzy vyrazíme. Konečně se hejbem jde se na Královu
horu, je dobré říct že je to pěknej záhul, na hoře jsme asi v 12. Po
svačině razíme směr priehybu,
po cestě potkáváme jednu roztrhanou ovci. Klábosím s katolickou
skautkou Annou, je to fajn holka atak jsem se rozhodl naučit jí nějaká
elementární sprostá slova teď třeba probíráme výslovnost slov skurvyssyn
a něco jednoduššího zm*d. Závěrečné klesání na priehybu mě bere pravé
koleno co to? Stavíme stany a děláme oheň rovnou u silnice. Dnes se nekalí
pouze likvidujeme zbylé zásoby. Středa 4.8.04
Čtvrtek 5.8.2004
Pátek 6.8.2004 Je strašný vedro v pokoji
je nás asi 500 a vydejchali jsme všecek vzduch, odchod je v 8:15 Na
Chopok je to totálny chodiak. Z Chopku pokračujeme
po hřebeni na děreše a dál na Chabenec.
Sobota 7.8.2004 Vstáváme v 7, vaříme
snídani a vyrážíme směr Donovaly. Celý den utíkáme před bouřkou a jsme
v mrakách. Kecáme dost a tak to jde rychle a bezbolestně, oběd probíhá
pod veľkou chochoľou Scházíme do sedla odkud se půjde do Velkých Kůpelí.
Sestup je dost ostrý asi 600 výškových metrů. Koleno je v prde** udělal
jsem si berličky a belhám to dolů nikoho nezdržuju ale je mi jasný že
tento rok pro mne mise skončila. Po cestě mi pomáhá Anděl to je dobrej kluk
a myslím že se ještě setkáme na nějakým vandru. Náhle začíná brutální
průtrž mračen a i přes svou 50 let starou pláštěnku saleva jsem Durch
nebo Betl do 3 minut. Na autobus čekáme asi 1 hodinu a sušíme potom stačí
jen aby si někdo lehl autobusu do cesty a ostatní všichni nasedáme. V sedle
pod chocholou jsme se rozešli s Kájou a Nitkou, ti mají ještě nějaké
akce v Tatrách tak šli pospolu. V rožumberoku
Závěr: Závěrečné hodnocení:
Dobrá akce, Vynikající počasí a především hory, ty mě dost překvapili
je tu fakt málo lidí a velmi laciná doprava, ideální by bylo podívat se
sem někdy v zimě i když to chce nepodcenit, potkali jsme hodně křížků.
Co mě překvapilo byla solidní fyzická náročnost a taky to že jí některá
děvčata v pohodě zvládla (Nitka, Lucka). Hodně mě mrzí
jen to koleno Rumunsko a zvlášť chystaný Retezat by byl jistě lahůdkou,
ale co se dá dělat alespoň že se to podělalo blízko Čech a ne třeba v ČíněJ
|
 |
|
