ŠVAMBOR
|
ŠVAMBOR
|
|
------------
------------
------------
------------
-----------
-----------
-----------
--------------
-------------
------------
--------------
-------------
--------------
---------------- ----------------
|
pozor todle jsem psal jako dost mladej takže je to docela vulgární občas tam jsou blbosti a taky tu ještě nejsou fotky nemám teď skener a jsem na ty fotky bordelář tak je musím zkompletovat. ISHAL 2000 Rok se s rokem sešel a my opět jako každoročně vyrážíme do Turecka. Tento rok jedeme na 25 - 30 dní. Hlavní vedoucí akce Buf rozdělil výpravu do dvou úderných skupin. Skupina č. 1 Pif, Mates, skupina č. 2 Buf, Švambor. Pňčemž číslo 2 neznamená, že bychom byly nějaký „Béčka". Další zprávy přinesu z dnešní večerní „rozlučky" v „G-éčku. 31.7. Na rozlučce ve známe hospodě u Gregorů jsme se dozvěděli uklidňující informace z jakýchsi papírů které Buf stáhl z internetu. Dále jsme se dohodli na názvu celé akce ISHAL bude totiž fenoménem se kterým se každý z nás jistě alespoň jednou setká a bude se s ním muset vypořádat jako muž z mužem. Naše další kroky vedli do Irský hospody v Nymburce. Jak se ukázalo nebyl to dost dobrý krok, protože jsem tam opět potkal Ričího což je sám o době dost debilní zážitek, ale nebudu to dál rozpitvávat. Alespoň se všichni do TURECKA těšíme. Zítra nás čeká už jen" balení na to se každý těší a potom už jen cesta do Turecka. Zajímavá věc se podařila, když jsem šel otestovat vařič do skleníku. Vylezl jsem ven a za tichého broukání anglické fráze: „What that shit covboy" začal zapalovat vařič v předsíni hospody, až za chvíli, když jsem se radoval z jasného plamene který vychází z VARU II jsem si všiml ožraného staříka který seděl asi metr ode mě za automatem a náhle pronesl „kurva co ty stěma zapalovačema uměj to bych nevěřil" Poté se zvedl a opatrně odešel na WC asi měl ISHAL. 1.8. Konečně odjezd vstáváme v 3:30 a v půl páté odjíždíme do Střítěže u Jihlavy. Tam odpochodujeme na stopa do Brna toho stopujeme asi 3h. Ale stojí to za to bere nás (2 skupina) velice chytrý pán. Bohužel vysadil nás uprostřed silnice v Brně, a proto vznikl problém s místní policií. Pan policista tvrdí, že nejsme motorové vozidlo. U benzínové pumpy jsme potkali tři Čechy jedoucí do ISTANBULU. Velice výhodnou informací jsou vlaky přes Rumunsko a Bulharsko. Dvě dívky a kluk po krátké rozmluvě opět tvrdě stopují, ale asi po 2 hod. jsme rádi (nemůžem stopovat my) pňjel nečekaný autobus „Praha - Arad". Po krátké rozmluvě v plyne Rumunštině nás řidič pustí dovnitř. V autobuse jsou samí příjemní lidé. Dva z nich cestují do Turecka ostatní do Rumunska a Bulharska. Výměna zkušeností cestovatelů je doprovázena obdivem za získané spoje které si každý ihned opisuje. Na českých hranicích čekáme asi 45 min na slovenský ještě stojíme. V pohodě jsme dojeli do Rajka, kde jsme už nic nechytli a potkali večer pár asi tak 5 bezva lidí z Čech. Bez problému jsme s nima přespali a teď v 6:00 pomalu vstáváme (slimák mě poslintal spacák). 2.8. Pokoušíme se o stopa, ale ve 12:00 to vzdáváme, Rajka nás nepotěšila. Jedeme vlakem do Nagylaku jízda stojí 20DM. Kvalita vlaků je docela dobrá v Budapešti stíháme vlak jen tak, tak poté jedeme přes 3 hod do Szegedu. Důležitá věc která se mě povedla! Sbalil jsem obsah zračí bedny do batohu a tím odlehčil bicáky. Mates dnes málem stopnul policejní auto čímž velice udivil řídícího policistu. Do Maka jedou také 4 Češi s námi. Asi v 22:00 dorážíme do Nagylaku a přecházíme ještě s dvěma cechy hranice vše probíhá hladce až za hranicí nastává problém, před hranicí sjednaný stop transit chce 20DM poté zvyšuje na 30DM poté co nechceme dát nás vyhazuje z auta. Naštěstí se Matesovi asi za 3/4 hod podaří stopnout němce ve sporťáku, který odváží kluka s holkou do Aradu. My po nečekaném stopu asi 1/2h po nich jedeme rumunským transitem gratis bylo na čase, neboť si nás začali prohlížet dosti zblízka místní Morgoši. V Aradu na nádraží to bylo děsivý všude sociálové, žebrající děti a vojáci s „kalašnikovem". Vyměnili jsme 15DM každý a po značných problémech koupili lístky vlaky byly extra luxus! (a to fakt). V noci se muselo hlídat což jsem obstaral já se svojí fintou. Uvázal jsem buzolu na kliku a do provázku zavěsil ruku. Nápad dobrý ale když jsem se v noci probudil ruka už mě opouštěla a odumírala. Nikdo nám však nic neuKradl. 3.8. Ráno v 9:00 jsme v Craiově tam čekáme 5 hodin na vlak do Calafatu. V Calafatu přejíždíme přes Dunaj a pokračujeme do zakopaného města Vidin. V této „prdeli světa" jezdí vlak do Sofie 3x denně a to je někdy. V cestě s námi pokračuje 6 polek. Ve Vidinu čekáme na vlak do 6:00 do rána. Je 23:30 a zatím nespíme. Všichni jsme provedli dokonalou hygienu. Jsme pod dohledem místní policie. 4.8. V 6:00 odjíždíme s radostí ze zakopané řiti Vidinu kterého máme již plné zuby. Cestou do Softe spíme, seta je ke konci lemována krásnými kopci a kaňony. V Sofii probíhá běžná bitka s místními úředníky aby nám prodali lístky kam chceme my a ne oni. Úspěchu je dosaženo částečně a odjíždíme přes
Plovdiv do Svilengradu. Na nádraží potkáváme rodinku Bulharů dovedou mluvit dobře česky. Dnes jsme snědli plesnivou vysočinu a schnilej chleba. Budiž nám země lehká! ARAD - město plné skejťáků, morgošů a vojáků Skejťáci: lidé se zdánlivě uříznutými nohy pohybující se pomocí rukou a prkna se dvěma, třemi a čtyřmi koly! Člověk musí dávat pozor aby ho nepodkosili! Morgoši: těch je všude v tomto městě dost stačí se rozhlédnout. Vyznačujíse barvou pleti, špinavostí a puškami ze dřeva. Vojáci v montérkách vybaveni granáty, 2-3 kalašnikovy, ostatní výzbroj utajena. Pohyb v Aradu max. 10-20 minut. CRAIOVA - charakteristický smrad zemního plynu který vyvěrá ze všech koutů země. Luxusní restaurace hned na nádraží. Jídelní lístek prasečí polévka z jelena, karbanátky z ursuse, desert: nakládané parohy v marinádě. BUDAPEŠŤ - metro pro 3-4 lidi (bez řidiče), s fungující klimatizací (nastavena na značku Death) VIDIN - prdel zakopaná RAJKA - Ráj stopařů Prozatímní poznatky: Zatím nejhezčí země: Bulharsko i přes svoji vypečenou dráhu. Na východ od Čech velice mnoho ideálních partnerek k pomilování. Štíhlé, vysoké, slušné procento blondýnek. Jestli se mě podaří získat bližší informace podám bližší zprávy. Přesto jsou naše český holky asi nejlepší (stejně tak i pivo). V Plovdivu jsme přesedli do Svilengradu. Plovdiv je velice pěkné město. Ve Svilengradu jsme skončili asi ve 21:30 a narazili na místní taxikáře ti nás chtěli odvézt na hranici za 20DM. Narazili na konkurenci licitace dopadla na 10DM. Na hranicích na nás byli velice milí jen drobné překvapení bylo že přes Bulharsko - Turecké hranice se jde přes 8 prohlídek. Velice mě zaujala turecká úřednice která se rozesmála při pohledu na foto jako 12-ti létá dívenka. Ze Svilengradu to bylo na hranici 15 km (podle mapy) já bych řekl 18-20km. Naši dva ruští přátelé vyrazili indiánskou chůzí, proto jsem zvědav kdy je objevíme zde na nádraží. Na hranici měníme 40 USD a dostáváme 25 689 280TL. To znamená že vlastním nejvíce peněz co jsem kdy v životě vlastnil. Ve vlaku jsme také vypili láhev vína z Vidinu bylo stejně trpké jako město samo, prostě SHIT. Teď čekáme na ranní expres do Istanbulu jede v 5:00 a chroupeme vepřovku. Z Turecka jsme zatím překvapeni nádraží luxusní a lidé až přespříliš ochotní. Díky taxíku a turecké dráze jsme ušetřili cca 7DM. 5.8. Vlak v 5:00 je expres a proto jedeme až v 7:20. Cesta je zdlouhavá a nudná turecké dráhy nezklamou a do Istanbulu přijíždíme se 1,5 hod zpožděním. Počasí je vynikající vedro chladí příjemný vítr a my se kocháme pohledem na právo - moře na nalevo pěkné 9 milionové město. Hned u nádrží potkáváme cechy a ti nám ukazují pěkný hotel Ema. Po dlouhém licitačním boji vznikla cena z původních 30$ na nynějších 20$ za všechny jsme ubytováni ve čtyř lůžkovém pokoji se sprchou a WC. A narychlo vaříme polévku protože jsme 16 hod nejedli. Specialita za cesty do Istanbulu neustále pendlovali milióny cestovních prodavačů. Prodávající hodinky, pití, toaleťáky, sušenky, váhy, kudly, hřebeny, propisky a ještě dalších tisíc věcí. Teď je 17:10 a teď svolávají svolávači lid do mešit, je to děsivé hýkání pohybující se v disharmonické dur-mollové tónině s ajolskou doménou. Chystáme se na noční život proto se musím sprchovat k holení mě nedonutili. Odcházíme do víru Istanbulu a hned před hotelem potkáváme skup. Čechů co s námi stopovala v Brně. Poté se setkáváme s dvojicí z autobusu Praha-Arad jmenují se Adam a Radka. Buf s Pifem jdou, po počátečních problémech s kreditkou koupit lístky do Erzurum stojí 4 150 000 TL to je asi 6$. Já a Mates se jdem najíst a narychlo projít Istanbul. Aya sofia nás neoslovila. Za to krám se suvenýry za ní ano. Mladík prodávající krásné dřevěné turecké nože s naprosto shitovou hliníkovou ocelí nám nabídl kinžál asi 1,2m dlouhý s cenovkou ze zadu 320$. Po té se zeptal odkud jsme, a když zjistil že z Čech namlátil do kalkulačky 320 a dělením násobením a mocněním došel k číslu 190$. Když jsme řekli že nemáme peníze vylezla z něj suma 20$. Nakonec jsme tento šit odmítli a šli se najíst. Z Matesem jsme navštívili Modrou mešitu. Protože neměl Matěj kalhoty vzal si místní háv a šlo se fotit místním lidem se však zdál jako dlouhovlasá dívka a požadovaly šátek přes hlavu. Nakonec nás vyhnal místní ajatoláh vykřikováním z mešity. Večer jsme se sešli u hotelu a šli jsme na procházku koupili víno a zašli do internet, kavárny kde jsme poslali SMS do Čech. V hotelu asi ve 24:00 jsme zbalili a načaly víno bylo nejhnusnější jaké jsme kdy pil.
6.8. Vstáváme v 6:30 a během se dostáváme na trajekt a poté do vlaku II třídy do Erzurum. Je velíce luxusní a jsem rád že opouštíme Istanbul městský ruch mě nevyhovuje. Turci si zvykli na turismus a tak tu není levno člověk se musí téměř o každou liru hádat a dávat pozor jestli ho někdo nenatáhne. Jsme těsně před Ankarou což znamená že máme za sebou 8 hod jízdy. Luxus se vysvětlil tím že místo ve II třídě jedeme v l třídě. Proto nás občas někdo vyhodí ze sedačky ale jinak fajn. Právě teď jsme si šplhli u Turků rychlým záchranářským zákrokem. Pň průjezdu tunelem spadla turecká holčička a rozsekla si paličku pěkně přímo mezi očima. Pif s Bufem byli okamžitě připraveni s fáči septonexem a mluvilo se i o tom kdo bude píchat kalciovku a kdo bude šít. Turci to nakonec vyřešili za nás když jí celou zalepili isolepou. Obloha je od začátku totálně modrá, to jsem ještě nezažil. Noc proběhla v klidu. 7.8. Ráno nás někdo opět přesadil. Jinak se děje pendrek. Projíždíme krásným údolím. Zastavovali jsme v Erzincan a tam jsme se najedli docela dobře, je tu levněji než v Istanbulu asi o 1/4. Venku je neuvěřitelné vedro!!? Erzurum je moderní město bez nějakých neobvyklých památek. Hotel se nám nabízel za 1 500 000 ale když jsme přišli asi za 20 min byl už za 2 000 OOO TL. Nakonec jsme našli jeden pod 2 000 000 na osobu. Večer jsme si dali kebab za 250 000 tl což je asi o 1/2 méně než v Istanbulu. Jinak se nic zvláštního nedělo. 8.8. Ráno jsme se rozdělili do úderných jednotek. Pif s Matějem obstarávají mapy, pohledy + telefonování, já s Kubou internet, chleba a autobusák. Internetovou kavárnu nacházíme urychleně a hned první příjemné překvapení asi po 30 min co jsme poslali SMS zprávu tátovi jsem mohl odejít bez placení opravdu dobrý přitup tureckého podnikatele. Poté jsme nasedli do místního busu asi pro 12 lidí. Kdybych prohlásil že místní řidiči jezdi jako DOBYTČÍ, tak bych jim lichotit. Jejich způsob brzda plyn klakson, klakson je velice účelný. Silnice tu také nejsou moc dobré a proto si řidiči pouštějí fanatickou hudbu která se ozývá x-krát deně z mešit. Na autobusovém nádrží se k nám nahnulo mnoho dílerů a nabízeli různé cesty. Nepodařilo se nám usmlouvat částku na vhodné číslo proto pojedem stopem nejnižší nabídka byla do Erzurum pro osobu 7$. Druhé překvapení nás čekalo ihned před budovou kdy po min čekání na bus zastavil turek s Alfa romeo a zavezl nás přímo před hotel. Říkám si že stop by nemusel být problém. A ukázalo se že mám pravdu asi po 30 min odhánění dětí a autobusů jsme s Bufem stopli Dacii po cestě jsme vykládali o fotbalu a schodli se že Colina je debil a asi po 50km nás dohnal kamion ve kterém byl Mates s Pifem. V Aškale nás chlapci s Dacií vysadili a my plyne přešli do náklaďáku ke klukům. Řidič nás hostil Colou a žvýkačkami bez chuti, asi jako každý turek dával velice pozor na koberce ale byl to správný kolík. Po cestě nám pouštěl turecké hity ve stylu Šalíbaba a dokonce i úspěšně přizvukoval. Jeli jsme s ním asi 3 hod. Poté jsme poděkovali „Sáol" a vyložili bagáž. Hned poté nám bez stopování zastavil modrý transit. A ten nás odváží právě teď. Všichni jsme čekali na příjemnou přírodu ale Mačka je nejkomerčnější město co jsme v Turecku vydělí něco jako Špindl. Všichni lidé se nám smáli. Naštěstí ke konci města stop bez mávání jak už jsme v Turecku zvyklí. Mates si asi naposledy v životě sed! na klín 50kg těžkého chlapce. Na konec nás odvezl až do luxusního hotelu spíme na zahradě ale myslí si o nás že jsme dost chudý. Šli jsme se zeptat na pivo, ale na konec jsme na něj neměli. Pivní den to šlo dobře zakončili jsme jej perfektní večeří zkládající se z čínské polévky, mléčné rýže, kafe a aperitivu Limon (Likoru) ten jsme ovšem pili pouze já a Mates protože Kuba s Pifem podlehli místní 30% sračce. Dohodli jsme se že alkohol (po dosavadních zkušenostech) v Turecku nekupujem. 9.8. Ráno se nasnídáme sbalíme a hned prvním stopem odjíždíme 3km do Šuměly. Po 20 min ostré chůze do strmého kopce jsme u kláštera je to velice komerčně pojatá záležitost. Klášter je sice pěkný ale systematicky ho przní několik dělníků s motorovkami tím že na staré cihly a kameny připevňují cihly ryze nové a všude lejí beton. Zpátky se vracíme stopem. Který jak jsme už zvyklí, zastavuje na první mávnutí (takové stopy jsem nezažil doufám že se to nezhorši). Ráno proběhla lehčí konfrontace mezi Matesem a Bufem. Obešlo se to bez zranění. Z právnického hlediska to bylo jen napadení do zadku a párkrát napadení do zad. Ihned jsme chytli stopa do Trabzonu kde jsme se rozdělily a já s Kubou jeli s velmi dobrým člověkem (který měl klimatizaci) až do Rize. Poté nás bral bílý transit až na křižovatku do Ayderu. Tam jsme se sešli s Matesem a Pifem. Poté jsme jeli na korbě náklaďáku až do Ayderu. Po cestě s transitem jsme se stavili na obchodní schůzi řidiče a přenášely barely s barvou.
10.8. Den pro mne začíná asi v 1:00 kdy vybíhám ze stanu a skokem plavmo se dostávám prudce ze svahu zaklekám a urychleně stahuju kalhoty. Je to tak řídké že se vtom dají mýt ruce. Ráno vstáváme asi v 9:00 balíme a odcházíme v 11:00. Pif s Matesem se dostali na korbu octavie a poté čekali 3h v kempu kde je skérovali rakií a čajem. Poté dojeli do Kavronu kde už jsme byli my. My jsme v Ayderu potkali Čecha Hanze z Třince je to celkem pohodář ale musím o něm psát jen ve špatném protože si to bude číst. Dnes bylo poprvé hnusně pršelo až skoro chcalo a my tři jsme nechytli stopa asi ve 2 hod nás popovezli Japonci krkolomnou cestou do kempu, asi 4km, odtud jsme šli v dešti asi 10km s bagáží a šáhli si lehce na dno. V kempu jsme počkali na kluky a byvakovali. Jediným problémem byli krávy které strašně otravovali a my ani nestíhali kopat je do zadku. Poté se však dostavil nadržený býk který všechny krávy rozehnal a nakonec předvedl gay sou s malým býčkem. Po otřesném zážitku se raději stěhujeme k expedici horolezců stanující nad námi. Ti jsou vybaveni dokonalou výzbrojí (mačky, cepíny, perfektní stany). Ti si o nás však myslí že jsme profesionální nard korán protože v nejhustším lijáku ve strmém stoupání zastavují svého dolmuše aby nám pomohli s cestou nahoru. My však s pohodovým výrazem se slovy „No para" „Para yok" pokračujeme v cestě. Oni omlouvají řidiče, ale my s úsměvem konstatujeme „no problém". Večer mě začalo fakt tvrdě bolet v krku doufám že nikoho nenakazím a budu moci zítra vylíst na KAČKAR - bude to záhul. 11.8. Vstávám když už jsou Rumunští horolezci pryč. Rychle balíme a vyrážíme podél potoka k plesu Derebaši gólu. Cesta by proběhla v klidu nebýt mých fotografických a zkracovacích předpokladů zvyklal jsem výpravu že vyfotím Kačkar ze severní strany foto se povedlo ale cestou zpět jsme ztratili asi 3 hod průlezem suťovisk. Na plese jsme dali oběd (luncheonmeat, kafe, čaj). Ishal už mají všichni krom Hanze. Ten má ale zase možná vzteklinu protože ho na Rumunských hranicích pokousal pes. Takže shrnuto a podtrženo
Brzo chcípneme. Od plesa jsme šli superdiretisimou a jsme pěkně ušlí. Hanz má doping. Ráno měl čočku a proto sere jako Lion. Cesta pokračovala po hřebeni rychlým tempem asi 7km. Poté se nám nepodařilo vyčíst z mapy kde je kemp. Dnes spíme asi někde pod Kačkarem. Zítra musíme najít pleso a podle toho poznat Kačkar. Už ho asi vylezem. 12.8. Vstáváme dost pozdě protože jsme vyflusaný z předešlého dne z místa odcházíme asi v 11:00. Jdeme neuvěřitelným stoupákem do sedla tam jsme viděli hledané jezero jenomže hory jsou zrádné to co se zdálo 1 km jsou 3km. Asi ve 12:00 jsme v campu pod Kačkarem stavíme stany a hned nastupujem do svahu. Naštěstí asi hodinu po startu potkáváme 3 horolezce kteří nás přesvědčí abychom zeslezli neboť cesta trvá 6 hod rychlým tempem. Proto spíme u jezera pod Kačkarem. Dnes v 13:00 oslavil Mates narozeniny na jeho počest se opíjíme vodou která je řádně vychlórovaná tabletama. Namíchali jsme i jednu narozeninovou dali jsme do lahví chlór a po půl hodině už nepřidali dechlorid. Ale teď vážně na počest Matesa se vaří fazole za které jsem dostal serváno od vedení že nejsou výživné jako vepřovka. Teď však fazole jsou největší svátostí a každý hlídá, pň vaření, každého aby neuždiboval. 13.8. Ráno vstáváme vaříme čaj a nalézáme do svahu. Za 2,30 je KAČKAR NÁŠ. Cesta nahoru proběhla v klidu. Teď sedíme na severní straně v bezvětří a debužírujeme. Podává se nutela, chléb, olejovky, pastičky. V týmu je dobrá nálada. Nejvyšší místo na zemi kde jsem kdy stál je: KACKAR(3932m.n.m.). Cesta zpět byla v klidu pod nejhorším stoupákem jsme potkali Rumunské horolezce s výzbrojí tvrdili nám že ten den co jsou pozadu je kvůli obhlížení terénu. Po cestě jsme potkali asi 20 lidí. Z toho 3 Čechy a 3 český holky tak 19-20. Všichni začali tvrdě machrovat. Mates v zápalu boje párkrát řekl dívkám vole, ale vždy se omluvil. Vrcholová schránka byla asi 60% podepsaná Turky z 30% Čechy a 10% Poláci; Belgičané. Domluvili jsme se že na večer slezem k Čechům do kempu. Slezli jsme do kempu a udělali výbornou večeři. Podařený byl zejména Dobrý hostinec Guláš s vepřovkou. Samozřejmě šéfkuchař: Mates, Švambor. Češky mají stan asi
20m od nás takže kluci mají kam hledět já nemohu protože vařím a píšu deník. Možná budeme hrát karty jako minulý večer. Největší podvodník Mates. Změna hrajeme člověče nezlob se. Bohužel za 1 hodinu co hrajem mě padla 1x šestka. Neštěstí ve hře štěstí v lásce. 14.8. Vstáváme ráno bez Hanze, který se s námi setká v Yusufeli. Balíme věci a jdem do Yaylalaru. Po cestě obědváme a překvapuje nás spousta turistů bez bagáže, kterou jim tahají místní oslíci. Cesta trvá asi 2 až 3 hod. a mluví se minimálně. Každý je zabrán do myšlenek. S Matesem jsme se shodli, že nejčastější sny v Turecku jsou o jídle. Teď právě sedíme v Yaylalaru a popíjíme místní čaj. Doufám, že chytnem stopa. Asi po 1h chůze nám zastavuje Turek, ale nejsme schopni se sním dohodnout na částce. Poté jedem zdarma náklaďákem. Mě se podařilo jako jedinému dostat do kabiny a proto vím, že jedeme 12-ti tunkou Chraislerem. Za cestu jsem zjistil všechny technické vymoženosti auta. Byl to ohromný zážitek za 1h, co jedem projíždíme několik brodů a ztrácíme výšku asi 1000m. Řidič je profík a proto se cejtím v klidu i 30m na srázu nad řekou. Bohužel končí v Bahledu kde se pro dnešek nejspíš utáboříme. Zdejší cesty jsou totiž totálně bez aut. Bivak jsme udělali hned u silnice a zjistili, že v noci je provoz na těchto "silnicích" hustší než ve dne. Projeli 3 auta. K věčen si dáváme opékaný lunchmeat na ohni protože nám dochází plyn. Dneska mě začali bolet záda na pravé straně okolo 10 obratle. Přendal jsem si na batohu stan, ale jestli to bude bolet ještě příští noc dám si ibuprofen. 15.8. Ráno vstáváme brzo, balíme. Za celou dobu projelo 1 auto, asi to bude problém, protože do Yusufeli je to 30km. Jestli se tam dnes nedostaneme tak budou nervy na(za) pochodu. Už tu čekáme asi 2hod. Hráli jsme člověče nezlob se. Přejelo asi 6 aut ze spodu z vrchu nic. Opět sem prohrál ale bylo to lepší než minule. Asi po 15km chůze v 15:00 jsme chytli stopa do Yusufeli. Hanze jsme nenašli. Peníze se nepodařilo vybrat. Chytáme stopa na Tortumské vodopády. Musíme se ale přemístit protože se k nám stahují kreténi z celé Yusufeli. Nejdříve smě chytli Dolmuše zadarmo hned poté příjemného pána který nás zavezl až na vodopády a k jezeru Tortum. Problém nastal až když došlo na rozloučení požadoval 50DM. Asi po 1h jsme mu vysvětlili že jsme para jok, ale přesto jsme byli rádi když nám o chvíli později zastavil nějaký člověk který nás odvezl až na křižovatku do Karsu. Tam jsme se ubytovali na jakési zahradě a když jsme v motorestu vysvětlovali že zde potřebujem přespat a chceme souhlas majitele bylo nám řečeno "problém jok". Tak jsem zvědav kdo nás ráno vzbudí se psy. 16.8. Ráno Jakub odjíždí do Erzurum do bankomatu. My máme budíček asi v 8:00 kdy nás budí místní majitelé. Velice ostrým tónem nás vyhání. Než se člověk rozkouká je kolem 7 Turků. Obrat v situaci nastal až když jsem začal balit nůž. Poté jsme jim nabídli cigára a vše bylo v pohodě na rozloučenou jsme dostali okurku a rychle se dostali stopem na odbočku na Kars. Teď děláme snídaní. První stop nás zavezl na křižovatku do Oltu. Druhý až ke katedrále ta je však zavřená. Chytáme stopa Angličan ten nás veze asi 50km dojakési vesnice. Tam se domlouváme s nákladním autem které nás veze až do Góle. Jsme zavřeni v bedně společně se sušenky a oříšky asi po 10min po začátku nám dochází kyslík. Naštěstí na nás řidič myslí a zastavuje na dýchání. V půli cesty nás zastavuje vojenská hlídka. Vysvětlujeme funkci stopu a vojáci zkoumají naše ksichty. Prohlídka Matesova báglu proběhla zdařile a my v pořádku přijíždíme do Góle. Góle je typické vojenské město. Jsme hned středem pozornosti a děvočky se můžou podělat smíchy. Teď právě stojí jedna nade mnou a snaží se číst co píšu. Už jsme zase opičky z pavilonu B a každý na nás se zábavou hledí a zkouší obvyklé anglické fráze: How are you? Were are you from? Hello! What is your name? Jdu projít trh. Čekáme zde na Kubu. Prošli jsme trh a já s rozpuštěnými vlasy a Pif s copánkem v zadu jsme způsobili několika lidem upřímný úsměv na rtech. Na tureckém trhu seženete vše od zásuvek, spínačů, nožů až po pecky z melounu. Jen co jsem tuto větu dopsal už je tu Turek s melounem a zadarmo. Ihned po něm další Turek pozvání na čaj zadarmo. Jsou tu opravdu dobří lidé velice štědři. Stany rozděláváme za městem a klábosíme s jedním chlapcem o turecké politice. Další z postřehů ze stopu -» řidiči vlaků, aut, autobusů atd. mají zvláštní úchylku v houkačkách, klaksonech a trumpetách, žádná nemá hlas normální houkačky. Buď se skládá z více tónů nebo je super hlasitá. 17.8. Ráno vstáváme v 8:00 balíme a vyrážíme po skupinách do Karsu. My po cestě potkáváme motorkářský pár z Německa. V Karsu obědváme a scházíme se na nádraží. Kuba kalkuluje potřebné finance, bankomat nefachá musíme vystačit z vlastních zásob. Zatímco Mates a Pif hlídají batohy na nádraží v Karsu. Já s Kubou jdeme asi ve 12:00 obcházet bankomatiky. V Karsu je asi 9 bankomatů ani jeden však nechce naši karu vyplatit. Poté nás napadne že zkusíme aby nám poslali peníze
poštou. Asi 2 hod nám trvá než obejdeme všechny banky a pošty -» výsledek v Karsu není jediný člověk ani ředitelé bank který by umě! anglicky. Nakonec po hodinové debatě s učitelem angličtiny to vzdáváme. Další etapou dnešního toulání Karsem je povolení do Ani. Navštěvujeme informační centrum a dozvídáme se od jednoho důležitého pána že jedině Taxi. Dozvěděli jsme se to až poté co nás usadil a dohrál solitaire. Pokračovali jsme na policii a tam nás poslali opět do informačního centra pro formulář. Důležitý pán měl nejspíš smlouvu s taxikáři neboť nám papír nechtěl vydat. Požadoval SPZ auta atd. Když jsem mu připomněl že jsme volali ambasádě, tak změnil názor a vydal formulář. Policie byla milá a ihned nám zkontrolovala pasy. Po cestě do musea jsme potkali 4 Čechy kteří jeli z Gruzie. Poté jsme ještě dali sms tátovi a sešli se na nádraží u batohů s Matějem a Pifem. Poté asi v 18:00 chytáme stopa do Ani zadarmo. Nabídku autobusáka byla 30$. Teď jsme asi 10km před Ani a stavíme stany. Chystáme se na noční útok psů jeden již na nás útočí! 18.8. Ráno je vyslán nejodvážnější člen výpravy pro vodu. Když přicházím ke stařeně již z dálky na mne mává abych dál nešel jinak mě psi roztrhají. Předávám pětky ženě a přinášejí mě je dvě echt cikánky asi v mém věku, jsem podroben křížovému výslechu. What is your name? What is this? Opravdu na takovou otázku jsem krátký. V tom však za mými zády probíhá asi 30 clená armádní jednotka na rozcvičce. A asi 5 metrů ode mne dochází k brutálnímu incidentu. Voják s vlajkou ve předu vykřikuje nějaké, jistě smysluplné hesla, náhle však uprostřed věty nemůže popadnout dech. Ihned jde do kliku a asi třetí voják v řadě ho silně kope Kanadou do žeber. Voják vstává a pokračuje ve vykřikování hesel. Z tohoto vyprávění jste jistě podle barvitosti vyprávění a vytříbeností slohu poznali, že nejodvážnější člen výpravy jsme Já! Petr Polák. Do Ani jsme chytli originální stop: Mates, Pif -^ traktor. Kuba, já -> sanitka. Procházíme Ani, je to velice pěkné, ale poprvé nás dostává turecké vedro a jsme totálně unaveni. Z Ani jsme šli asi 5km ve vedru pěšky do vesnice Esenkent, kde nás zastavil jeden německy mluvící Turek který, s rodinou, pro nás uspořádal piknik na silnici mimo čaje a chleba se podával opravdu vynikající sýr. Na rozdíl od mléka z osla které jsme museli pít v Ocakli. Německy mluvící Turek nám po chvíli prozradil, že umí i česky: kurva, pička. To opakoval téměř pořád. Prvního stopa chytil Pif s Matesem. Já s Bufem jsme chytli taxi který nás bral zadarmo což je samo o sobě divné. Jak se ukázalo byl ožraly. Žandarma nás zastavila a ihned po zjištění jeho stavu nás slušně přesadili do Maďarského WW pasát který řídil mladý muž s asi 22 letou dívkou. Pro nastínění situace uvedu, že jsme se asi 5 dní nemyli a šlo to na nás vidět. Dobře vyvinutá slečna nám v půli cesty ukázala miláčka želvičku. A já jsme se zeptal jak se jmenuje. Bohužel jsem použil frázi What is your name? Do konce cesty bylo ticho. V Karsu se myjeme v nádražní studni. Čeká nás noc v čekárně. Kars je ale v pohodě. Večer hrajeme člověče nezlob se. Opět prohra poté karty. Noční hlídka 12 -2 po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo. Ukázkově jsem si sbalil batoh. Stav mé peněženky 193DM, 145Kč, 50 000 TL. Dnes jsme byli nejdále od Čech asi 3000 km. 19.8. Ráno vstáváme asi v 6:00. Vlak do Bilčiku (asi 6 hod od Istanbulu) odjíždí v 7:10. Po zkušenostech z cesty do Erzurum jedeme za mírný příplatek l. Třídou. Noční hlídky proběhly v pořádku nikdo neusnul. Já jsem spal jen 3 hod. Večer jsme snědl hrachovku a tak se mi celou noc honily hlavou myšlenky a velice se mi stýskalo (to byl samozřejmě jediný důvod nespavosti). Cesta je děsivě úmorná kvůli vedru teď je asi 18:00. Nevím čím to je ale člověk má ve vlaku vždy větší hlad. Asi na hodinu jsme klimbnul a zdálo se mi o pudingu s ananasem a se šlehačkou. Ale zpět do reality. Kluci si povídají s nějakým Turkem o politice anglicky, je to pro mě nezáživná diskuse. 20.8. Hned od rána je pařák. Protože nemáme chléb vaříme ve vlaku polévku, jde to celkem dobře. Mě už došel plyn v bombě proto jsme teď odkázáni na Macurovský vařič se kterým trvá vše 3x déle. Po obědě (2x čínská, 1x gulášová) dostáváme od jedné Turkyně slunečnicová semínka tak je chroupem. Po celou cestu vlakem se střídáme o knihu Kmen (B. Raven). Tu jsem náhodně vybral z tátovi knihovničky těsně před odjezdem. Je to velice popisná kniha postrádající děj tudíž nezáživná. Kluci (Kuba a Pif) jí čtou jak o závod jako by nevěděli že na její dočtení máme ještě moře času. Knihu jsem na konec dočetl také. Autor se nechytil ani jedné dějové nitky, které asi nevědomě naznačil. Tzv. kniha o ničem. V Ankaře jsme potkali 2 kluky z Erzurum jsou již na cestě zpět. Také jsme byli v jídelním voze na čaji. Na konec jsme vystoupilí o stanici dále kde však bylo blíže k Izniku. Bohužel na stopa jsme šli v noci takže nás nikdo nevzal. Spíme asi 5km za městem. Dvakrát nás kontrolovali policajti, ale v pohodě.
21.8. Ráno vstáváme v 6:00 ale protože máme vlhké spacáky snídáme a hrajeme člověče nezlob se (poprvé jsme neprohrál). Odcházíme až v 8:45 na stopa do Izniku. Pif s Matesem šli první a chytli náklaďák ale delší cestou. Já s Kubou jsme čekali asi 10 minut -> pozvali nás místní na čaj, bohužel po cestě jsme chytli stopa profesora ekonomie na Univerzitě. Po cestě se klábosilo o universitě, fotbale, kurdské problematice. Dojeli jsme do Izniku kratší cestou. Teď čekáme před poštou. Od profesora jsme dostali vodní meloun. Vypadá jako normální, ale je mnohem světlejší po rozříznutí je uvnitř maličko dutý a vy jednoduchým pohybem lžíce vyjmete hustou vrstvu semínek. Zbude vám dostatečná vrstva zelenobílé dužiny s výbornou sladkou chutí. Je to sytá dužina a z 1 melounu se dobře najedí 2 až 3 jedlíci. Rád bych se vrátil ke stopu. Za celou výpravu se nám ověřilo že první skupina má horšího stopa než ta která stopne druhá. Právě se vrátil Kuba s neuvěřitelnou zprávou podařilo se mu vybrat 20 000 000 tl. To je vynikající a my nemusíme dřít nouzi s bídou. Přišli jsme na pláž a všichni se převlíkáme, Turkům se to moc nelíbí. Vykoupali jsme se a teď se chystáme na prohlídku města, Pifovi se chce docela krutě na WC. Památky v Izniku jsou celkem špatné, malé a je vedro. Všichni jsme neuvěřitelně vytočeni cenami které jsou děsivě přemrštěné. Nakonec jíme kebab za 500 000 TL. A teď chceme na stopa ale Kubu odchytí ňáký starý němec a s námi se dal do řeči ožraly Turek, tvrdí že byl 6 let v USA! Říkal že by mě ustřihl culík. Také bych mu ji s radostí stříhl. Nevím jestli chytneme stopa je totiž 17:00. Policie nám zkomplikovala život, protože si zaparkovala těsně před námi takže jsme na stopa čekali asi 1h. Poté nás svezl pán doprostřed broskvových polí. Samozřejmě jsme si nějaké vypůjčili. Kuba stál a já si půjčoval. Běhal jsem po poli jako čurkas nervní až za hrob. Půlku jsem jich rozmačkal a druhou ztratil. Nakonec nám zbylo asi 2kg. Poté nás vzal naštěstí řidič náklaďáku (Fatih) až do Osmaneli. To znamená že už podruhy jsme druhé dvojici obstarali jídlo (broskve, meloun). Sečteno a podtrženo v Čechách 4 gambrinusy každý. Kluci učí turecké děti člověče nezlob se. Radši uvolňuji místo protože hrají lépe. Večer probíhá diskuse s místní mládeží. Dostáváme melouna. 22.8. Ráno v 5:10 nám odjíždí vlak. Z ovoce je mě dost blbě. Cesta do Istanbulu trvá asi 4hod. Teď jsme na trajektu. V Istanbulu jsme přispěl svou troškou do mlýna když se mi podařilo jako jedinému nalézt hotel za 4$ na noc. Nakonec Buf ukecal částku na 9 000 000 TL za všechny. Teď se všichni sprchujeme. Po sprše vyrážíme do ulic. Hned po výšlapu k Aia Sofia kupujeme po smlouvání čepice, stojí 1,5 mil. (z původních 3,5 mil.). Prohlížíme Sofiu a modrou mešitu kde každý z nás vyfasuje sukni kvůli kalhotům. Poté si dáváme kebab. Je 35° ve stínu takže je každý z nás unaven. Jdeme do Grant Bazaru to je tržnice s nepřeberným množstvím stánků a stánkařů, je zastřešená a není problém se v ní ztratit. Při výstupu z Bazaru se na každého z nás sesypalo 5 až 6 dealerů nabízejících voňavky. Bohužel nemilý incident se stal zrovna mě. Dealeři snižovali cenu z 90DM na 15DM, když jsem ale odolával jeden chlapec mi voňavku chtě! podat na prohlédnutí, ta mu ale schválně vypadla. Okamžitě jsem šel ke klukům. Jenže dealer začal s krabičkou štěrkat že je rozbitá. Proto jsem mu řekl ať odejde na policii. Ještě chvíli za námi běžel a poté to naštěstí vzdal. Teď jsme v internetové kavárně a hledáme vlakové spoje do ČR. Bohužel hledání bylo marné. Přicházíme do hotelového pokoje tak unaveni že hned všichni zalehnou a spí. V noci je vedro takže ráno se chce člověku hne zas spát. 23.8. Ráno vstáváme a balíme. Poté následuje odchod na poštu koupit známky. Následuje velká etapa, co je doma to se počítá, každý dostal 2,1 mil. Já s Pifem jsme koupili po smlouvání želé bonbóny za 750000TL. Bohužel o 100m dále byli za 500000TL. Koupili jsme tedy čaj a šli zpátky. Přes samoobsluhu, kde jsme koupili každý 4 ekmeky a 1 nutelu. V hotelu jsme se sešli s Matesem a Bufem. Ti koupili dva dresy pro Vencu. Pak jsme odešli na nádraží kde čekáme na odjezd do Kapikule. Přifařil se k nám jeden Turek.. Nejdříve nám nabídl bonbón a poté si přisedl. Tím pádem mi zajisti! čas na napsání deníku, protože nemohu hrát, škoda hraje se totiž o pohlednice Istanbulu. Možná že nyní je vhodná doba abych upřesnil kvalitu psaní do deníku. Informace které jsou v něm zachyceny pravdivé, ale mohlo by se zdát že prvních šest a posledních šest dní co v něm budou zachyceny jsou bohatší na informace a události, ale je tomu právě opačně. To jen čas, který je na cestě zapotřebí nedovoluje vylíčit informace tak, jako když sedíte zapaření ve vlaku a každou informaci zapisujete hned když se stane. Z tohoto důvodu se musíte zeptat členů výpravy na podrobné informace na základě deníku. Toto se nejlépe vydaří v nějaké restauraci nad sklenkou vína. Tímto bych se chtěl také omluvit za neobjektivní zachycení informací, neboť jak jsem již řekl informace z cesty jsou v deníku zachyceny jen některé které jsem vybral já a nejsou zdaleka všechny které se udali. Zpět k vlaku, už se k nám přifařil další Turek, dalo by se říci že se k nám přisral.Teď právě chtějí koupit Pifovi hodinky za 1$. Další věc která mi na těchto Turcích vadí je že neuvěřitelně švindlují.
Naštěstí oba chlapci za čas vystoupili a my klábosili s dvěma bráchy. To byli oba pohodový kolicí mimo jiné nám dali každému 4 sušenky a klukům cigára. Zajímavým tématem dvou ženatých bratrů byla debata o sexu. V Turecku mají ženy obřízku a proto to zde není jednoduché. Antikoncepční pilulky zde také nejsou. Tato diskuse trvala asi 1hod. Poté vystoupili a my začali hrát o pohlednice Istanbulu. Já jsme bohužel hru přerušil neboť jsem se do ní moc zainteresoval a hrozil ponorkový efekt, neboť mě každý štval svým dýcháním, způsobem házení kostkou a celkově svou osobou. Proto píši abych relaxoval. Tento efekt dostávám vždy u pití kafe. Nemůžu vystát srkání a hlasité polykání i když sám to také dělám. Kdybych v tuto dobu měl u sebe nůž možná bych ho s rozkoší do někoho bodl. Bez nože to však končí u skřípání zubů a zacpávání si uší. První zápas vyhrál Mates druhý byl Buf a třetí Pivo. Já jsem to zbaběle vzdal, ale jsem rád neboť hrozilo houknutí. Nůž jsem naštěstí také neměl. Je právě 8:15 a my se blížíme do Kapikule. Hranici jsme přešli, ale obě země se předváděli ve všech 8 pásmech ve svých birokratických manýrách. Na bulharských hranicích jsme asi ve 24:00 překecali taxíka vážícího asi 150kg, aby nás svezl do Svilingradu za 10DM. Po cestě nás ještě dvakrát nepříjemně zdrželi bulharští policisté. Ve Svilingradu jsme zjistili že nám vlak jede až v 6:00 proto tu budeme nocovat. Teď vaříme čínskou polívku. 24.8. Ráno odjíždíme v 7:45. Ve vlaku každý zabírá spací polohu, takže je to solidní kamasutra. Mates nakonec ulehčuje situaci a odchází do vedlejšího kupé. Kdo nespí je Kuba. A já se budím vždy po hodinových intervalech na WC, neboť mám srajdu jako řemen. Přijíždíme do Ruse kde rychle kupujeme lístky do Bukurešti. Vlak jel zatím průměrnou rychlostí pod 40km/h a stál všude kde se dalo. Máme tedy asi 3-4 hod zpoždění přičemž zde v Ruse stojíme už asi 1 h. Do Bukurešti jsme přijeli s 5 a půl hodinovým zpožděním. Přisedl si k nám pár Čechů, kteří jedou s námi, jedou od bulharského moře. Nádraží Bukurešti Nord je docela pěkné. Klimatizovaný Macdonald nabízí celkem dobrou pohodu. Jediná Rumunská specialita jsou všude přítomní psi, kteří se potulují různě po nádraží a somrují potraviny. Peníze jsme měnily u veksla ale hned po vyměnění měl pohovor s policistou a poté už neměnil. Teď je 1:00 a my odjíždíme do Aradu s 25 minutovým zpožděním, to je docela slušné. 25.8. Ráno si povídáme s jednou mladou slečnou z kupé, která jede se svým synem na turnaj v tenise do Ljublaně. Za chvíli budeme možná snídat, na to už se těším. Snídaně byla dobrá a my se dostali asi v 11:00 do Aradu. Tam jsme se naobědvali, při tom nás otravoval pouze jeden morgoš. Chtěli jsme čekat, ale taxi nás svou nabídkou tak ohromil, že jsme raději jeli s ním teď je 12:45 a právě jsme se rozhodli že do Rajky zkusíme stopa. Sraz v Rajce na nádraží. Je divné že vše probíhá hladce asi přijde nějaký problém. Přechod hranice byl velice zdlouhavý, na Rumunské straně si nás vyhlídla mladá asi 100kg slečna a rozhodla se pro sborku a rozborku báglů. Po shlédnutí špinavých fušek konstatovala že je vše OK. Zeptala se jestli nemáme kokain nebo herák a poté nás pustila dále. Na celnici čekáme na stopa asi Shod. Poté jedem do Szegedu. Tam stopujeme asi 1h do 30km vzdálené vesnice a na konec stopneme pána do Budapeště. Zde vedle dálnice spíme já s Kubou. Mates s Pivem jsou možná už v Rajce. 26.8. V 6:00 vstáváme a jdeme na stopa. Snídáme mravenčí chléb s marmeládou z třešní. Na stopu jsme již přes 4hodiny. Je tu však neuvěřitelně frekventovaná silnice -> za 1 minutu tak 20 aut. Kuba má neuvěřitelnou výdrž, chybí nám nervy a voda. Brzy už asi chcípnem, ale než se tak stane ještě si lehnu do silnice aby z toho měl někdo problémy. Dále mohu zodpovědně prohlásit že národ který mám nejmíň rád jsou MAĎAŘI. Poslední vůle: Všechny peníze které mám odkazuji tajným milenkám. Plechovku Gambáče co mám ve 3 Šuplíku odkazuji tomu kdo ji první najde. Mojí nejlepší trumpetu pohřběte se mnou kdybych si chtěl někdy zahrát. Ty ostatní rozdat. Veškeré oblečení dědí bráchové. Z peněz utržených za mé vlasy - ostříhat in memoriam - koupit Dorotce vepřovky. Mojim rodičům připište veškeré finance které vyjdou z vydaní deníku. Přeji si být zpopelněn a popel musí být prolit červeným a bílím vínem, neboť jsem umíral se suchým chřtánem. S pozdravem NAZDAR NASRAT Dne 26.8.2000 Objezd kolem Budapeště Při plném vědomí a jasné mysli podepsal osobně Petr Polák Notářsky ztvrdli: Mudr.. Venca Prášil Podobnost písma obou osob je čistě náhodná. Se stopem jsme skončili v 12:00 a ve 12:57 nám jel vlak do Budapeště. Kdyby nám (13-ti létá) dívka nekoupila lístek do Budapeště, (byla to pankerka a poslouchala celkem solidní muziku) tak bysme tu ztvrdli dost dlouho protože je sobota proto nemůže měnit peníze, nic po nás za to nechtěla. V klidu jsme se dostali na nádraží metro - gratis, platí mladá satanistka. Lehce jsme dojeli do Rajky a tam se sešli s klukama a rychle jsme nastoupili do vlaku a odjeli do Rusovce. Teď jedem městskou hromadnou dopravou do Bratislavy. V Bratislavě kupujeme lístek do Hodonína, kde teď právě jsme je 00:15 a asi v 1:30 odsud jedeme přes Havl. Brod do Golčova Jeníkova, kde by jsme měli být v 5:00 ráno. Tam bude probíhat přivítání s Českou zemí. 27.8. V 5:00 ráno jsme na místě děláme bivak a spíme asi do 13:00. Poté se odebíráme do hospody. Po cestě potkáváme rodiče kteří jedou jako náhodou kolem. V restauraci si dáváme jídlo a odcházíme do další, kde si také dáváme jídlo. Poté nastupujeme do vlaku směr NYMBURK. Teď sedím na před WC ve vlaku protože mám děsivý průjem. Je to ideální příležitost pro zakončení expedice ISHAL 2000. Byla velice povedená, je to perfektní zakalovačka kolektivu a každému doporučuji do Turecka se někdy podívat. Myslím také že každému z nás jistě rozšířila obzory a pomohla dosáhnout nových zkušeností. Teď už musím končit ISHAL volá. Host cákal Turecko -^ á v pražcích už slyším odpověď..... ...Gyle... ...Gyle... ...Gyle... Gyle... 10 Všeobecné rady pro stopaře v Turecku 1) V Turecku je stopování velice jednoduchou záležitostí, zastaví vám téměř každý Turek v jakémkoli autě 2) Zásadní důležité pravidlo vždy po zastavení říci zaklínadlo "para jok" nebo "no para". Zkoušet i v případě taxi nebo dolmuš někdy svezou zdarma. 3) Je dobré pochválit řidiči tureckou šitovou muziku (občas si s řidičem pobrukovat melodii) 4) Dávat pozor na turecké dečky a koberce. Když vás řidič vyzve pomatlat si obličej a ruce voňavou srajdičkou, je dobré vyhovět mu. 5} Pakliže uvidíte řidiče dát si dva loky piva je dobré vystoupit, Turci nezvládají alkohol. Turek po 1 pivu =>Čech po 7, vyspělí jedinci po 10 a více kusech. 6) Když vám Turek nezastaví alespoň zamává či zatroubí, neberte to ve zlém, někteří Turci stop neznají, proto na vás ukáží rukou stejně jako vy na ně. 7) Pakliže vám nezastaví auto s tureckou SPZ => je to Němec v pronajatém voze. 8) Řidiči vždy podrobně vysvětlíme cestu ->• je možné, že tu svou změní. 9) Žandarma či policie jsou kamarádi cizinců a nemusíme se bát jim říci že jedem stopem -^ jsou téměř vždy příjemní. Neobvyklé věci, které se ukázali být užitečné na naší cestě: Kafe, kapucino - i pro nepijáky Igelitové pytlíky - role Lepidlo - sekundové, normální Tričko s dlouhým rukávem Tang - vitacit Zápisník Fazole Toaleťák -» Turci nepoužívají, mejou si zadky levou ruku.
|
 |
|
